Generál Charles de Gaulle, vůdce odboje proti Německu a poválečný prezident Francie, byl i v soukromí velmi uzavřený. Morous. K jednomu člověku se ale choval s velkou vřelostí: ke své dceři Anne. Anne byla mentálně postižená, narodila se s Downovým syndromem. De Gaulle jí často zpíval, bavil ji pantomimou, dělal před ní nejrůznější opičky. Manželé de Gaullovi dívku, v rozporu s tehdy běžnou praxí, nedali do ústavu, ale vychovali ji společně se dvěma staršími dětmi, které měli. Anne dokázala jasně vyslovit jen jedno jediné slovo: tatínek (papa). Od roku 1948, kdy ve dvaceti letech zemřela na zápal plic, nosil de Gaulle její fotografii v náprsní kapse do konce života.
Proč je to důležité? Velcí političtí lídři musí mít rozhled, schopnost vést a inspirovat. Ale pokud nemají v pořádku základní hodnoty a city, může jejich vůdcovství být nikoliv pozitivní, ale zkázonosné. „Politika bez svědomí má sklon ke kriminalitě,“ prohlásil jednou německý kancléř Helmut Schmidt.
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.









