Od roku 1956 pašovala CIA zakázané knihy přes železnou oponu. Program ukončila před 30 lety

Prošedivělý elegán, který na schůzky v londýnských parcích dorazil téměř vždy v perfektně padnoucím světlém obleku, nikdy nezavolal z hotelu, ale výhradně z telefonní budky. „Setkával jsem se s ním po celá 80. léta, asi dvakrát ročně. Většinou jsme si sedli na lavičku, zkontroloval moje účty a výdaje a pak mi nechal poslat peníze,“ vzpomíná Alexander Tomský, jenž se před rokem 1989 v Londýně coby majitel exilového nakladatelství Rozmluvy scházel s tajemným Američanem, který tvrdil, že zastupuje newyorskou nadaci International Literary Center, podporovanou americkou vládou.

Tomský podle svých slov tehdy netušil, že jde o krycí název pro filiálku Ústřední zpravodajské služby CIA, jež má na starosti takzvaný knižní program, tajný projekt, jenž spočíval v pašování a distribuci knih a dalších tiskovin za železnou oponu. Program se rozběhl v roce 1956 po porážce protikomunistického povstání v Maďarsku a za třicet pět let své existence dokázal dostat na Východ podle odhadů deset milionů knih, jež byly v zemích tehdejšího sovětského bloku většinou zakázané nebo nedostupné. A to třeba včetně katalogů obchodních domů nebo vědeckých publikací. Vedení CIA usoudilo, že spíše než ozbrojené revoluce komunistické režimy porazí nebo oslabí to, čemu jejich vládci říkali ideologická diverze: tedy pokud obyvatelé těchto zemí budou mít přístup k západní kultuře a poznají, že život u „nepřátel“ je jiný, než jim tvrdí režimní propaganda. Američané tedy nespoléhali pouze na rušený zahraniční rozhlas.