Oslnili mě. Zručností, umem, talentem, ale i pílí a vytrvalostí, kterou musí každý den vkládat do svých řemesel. Vydal jsem se poslední říjnový víkend na návštěvu několika skláren, ateliérů, škol a muzeí v Libereckém kraji, které se poprvé společně otevřely veřejnosti. Byla to fascinující podívaná. Skláři, šperkaři, bižuterníci. Pozorovat je v době, kdy ze všech stran slyšíme, jak klíčovým se stane Průmysl 4.0, robotizace, digitalizace, modernizace, bylo jako ledová sprcha. Nic proti pokroku, ale tady jako by ten přetechnizovaný svět narazil. Pozorovat desítky lidí, kteří rukama dokázali věci, nad nimiž laik nevěřícně kroutí hlavou, bylo osvěžující a inspirativní. A zároveň skličující, když jsem si uvědomil, jak málo toho o nich víme. A jak nedostatečně si jejich řemesla vážíme. Až pojedete na sever, navštivte je. Poznáte skutečné mistry z Křišťálového údolí.
Čočka Tomáše Tesaře: Listopadoví strašáci
Přijdou, věřte mi. Protože tu už byli. Před 30 lety jsme si jich nevšímali. Teprve se klubali a čekali, až povyrostou. Před 20 už sem tam někoho...
25. 10. 2019 ▪ 1 min. čtení