O osudu Čechů a Slováků rozhodl jediný a nejdůležitější moment. Byla to chvíle, kdy Tomáš Garrigue Masaryk odešel do exilu. Prosinec 1914. Přestože měl tehdy ještě v plánu se do Prahy vrátit, jeho schůzky s reprezentanty států Dohody (stojícími proti Rakousku-Uhersku) v Římě byly odhaleny a v Praze se po něm začala intenzivně shánět policie. Kdyby se vrátil domů, určitě by byl zatčen a odsouzen k dlouhému vězení, dost možná by byl popraven.

Masaryk tedy neměl na výběr, musel setrvat v exilu. A protože si mohl být jist, že zůstane-li Rakousko-Uhersko tím, čím je, on už nikdy neuvidí svou ženu a děti, rozhodl se prostě mocnářství zničit. Tento okamžik proměnil hnutí za nezávislost v boj na život a na smrt. Byl to vlastně nejprve boj jedné osoby, která se však ukázala být zásadní a nepostradatelnou.

Tomáš Garrigue Masaryk nebyl žádný "no name". Ve Spojených státech amerických byl tehdy už dobře známý zvláště mezi českými a slovenskými krajany. A těch nebylo málo. Celý milion. Řada obyčejných Američanů se pak s ním také mohla osobně setkat při dvou cestách, které po Americe podnikl ještě před válkou. Navštěvoval tehdy velká i malá města, rozmlouval s občany a mimo jiné také bez zaváhání poskytoval rozhovory médiím. Veřejnost zaujal.

jarvis_5bd1ec9f498e15d21f3e4fa3.jpeg

Když se v roce 1993 Kevin McNamara připravoval na svou první cestu na Sibiř, narazil náhodou na zmínku o armádě 50 tisíc vojáků, kteří koncem první světové války okupovali toto území. Od té doby pátral a hledal další informace o československých legiích, až vznikla kniha Dreams of a Great Small Nation (Sny velkého malého národa). V USA ji vydalo nakladatelství PublicAffairs v roce 2016.

Pomohlo mu samozřejmě to, že byl ženatý s Američankou a vyznal se v americké současnosti i minulosti. Mimochodem, často přirovnával touhu Čechů a Slováků po samostatnosti k úsilí Američanů v 70. a 80. let 17. století, když bojovali o nezávislost na Velké Británii. Masaryk byl jak Čech (po matce), tak Slovák (po otci), což naznačovalo, že kdyby Československo mohlo vzniknout, pak by takový stát harmonicky propojil Čechy a Slováky. V té době neexistoval jiný zastánce československé nezávislosti, který by byl tak zajímavý, komunikativní a měl natolik významné postavení. Masaryk byl československý vzdělanec a poslanec parlamentu Rakouska-Uherska.

Hlasy Američanů, zvláště těch s českým a slovenským původem, kteří mu dávali najevo svou podporu, nakonec povýšily otázku svobody Čechů a Slováků na poměrně zajímavé téma i pro řadu amerických senátorů. Když pak Masaryk prohlásil, že "svou" novou republiku chce orientovat na Paříž, Londýn a Washington raději než na Moskvu či Berlín, získal u řady politiků další body.

Washington nicméně váhal s podporou nezávislosti Čechů, Slováků a dalších etnických skupin. Stejně opatrní byli i vůdci Velké Británie a dalších států. Měli k tomu tyto důvody: zaprvé strach, že rozpad Rakouska-Uherska učiní nové státy zranitelnějšími při možné budoucí agresi. Zadruhé obavy, že celá Evropa by mohla být bez rakousko-uherského impéria, které ji dosud ochraňovalo, podstatně slabší. A zatřetí vůdci Velké Británie a dalších států předpokládali, že bude těžší porazit rakousko-uherské vojáky, pokud budou vědět, že jejich selhání znamená rozvracení jejich otčiny.

Teprve v létě 1918 si prezident Spojených států Amerických Woodrow Wilson začal připouštět, že je nutné Rakousko-Uhersko zničit. Z části přijal Masarykův argument, že zánik tohoto impéria by byl i ztrátou pro Němce a znamenal by obrat ve válce, která zuřila již dlouhé čtyři roky. Nicméně to léto také Wilson poslal americké vojáky na Sibiř. Chtěl uchlácholit Brity a Francouze, kteří volali po znovuotevření východní fronty. Americké veřejnosti však tvrdil, že vysílá vojáky na pomoc československým legionářům, což mimo jiné působilo méně agresivně ve vztahu k Rusku.

Legionáři ovšem byli v Rakousku-Uhersku prohlášeni za zrádce a americký prezident si byl vědom, že nemůže riskovat životy svých vojáků jen proto, aby legionáře předali rakouským autoritám, které by je uvěznily nebo popravily. Jinými slovy − ve chvíli, kdy rozhodl o záchraně legionářů, rozhodl tím o konci Rakousko-Uherska. A Češi a Slováci se mohli po válce vrátit domů jako svobodní lidé.

Zbývá vám ještě 60 % článku

Co se dočtete dál

  • Proč nejen americké deníky zaujal případ československých legií?
  • Kdo se staral o systematickou publicitu československé snahy za nezávislost?
  • Co prý řekl francouzský generál Pellé, když uviděl návrh mapy Československa?
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se