Prožívá historické křivdy víc než běžný smrtelník. A snaží se je i napravovat

Znalci Sibiře jí cestu v dubnu rozmlouvali. Drsná zima v těch končinách ještě pořádně neskončila, málokam se dá dostat, protože všude je stále sníh nebo neprostupné bahno. "Ale já tam chtěla být stůj co stůj 7. dubna, ve výroční den smrti generála Vojcechovského," vypráví v kladenské kavárně Gabriela Havlůjová, tmavovláska v černých lodičkách a béžovém kostýmku, u níž byste na první pohled dobrodružnou náturu netipovali.

Jenže v tomhle případě zdání klame. Vystudovaná historička podnikla několik velmi neobvyklých výprav. Nedávno se vrátila z Krymu, kde na anektovaném poloostrově navštívila poněkud zapomenuté české krajany, nedlouho předtím pátrala v Jižní Americe po ženách s křestním jménem Lidice. Nejnáročnější byla zatím zřejmě jarní cesta do bývalého sibiřského gulagu, kde je kdesi v neoznačeném hrobě pohřben Sergej Vojcechovský.

Jméno tohoto muže s pohnutým osudem dnes něco řekne bohužel většinou jen znalcům prvorepublikové a vojenské historie. Na začátku vysokoškolských studií ho neznala ani Gabriela Havlůjová. Pak narazila na fotografii prezidenta Tomáše G. Masaryka z 30. let v bílé uniformě, vedle něhož stojí jakýsi důstojník. Byl to armádní generál československého vojska Sergej Vojcechovský. Původem ruský šlechtic, jenž byl od roku 1917 jedním z velitelů československých legií v Rusku bojujících proti bolševikům a v roce 1921 emigroval do Československa. V prvorepublikové armádě se vypracoval až do funkce náčelníka Zemského vojenského velitelství v Praze, do níž byl povýšen v roce 1935. O tři roky později velel vojskům, která měla bránit severní a západní Čechy.

Generál Vojcechovský prosazoval, aby se země nevzdávala a s nacisty bojovala. Za války byl členem odbojové skupiny Obrana národa. Nakonec ho 12. května 1945 zatkla v Praze sovětská tajná služba NKVD a odvlekla na Sibiř. Stejně jako stovky dalších ruských emigrantů v Československu.

Ve vedlejším domě byl zadržen…

"Měli je pochytané během týdne, většinou šli najisto, dostali informace, kde hledat. NKVD za protektorátu dokonale prostoupila českou společnost," podotýká Havlůjová. Československá vláda navzdory žádostem Vojcechovského příbuzných proti únosu neintervenovala. Úřady jim odpověděly, že to není ve státním zájmu. Armádní generál zemřel v gulagu v roce 1951 ve svých 67 letech. Začínající historičku osud zrazeného vojáka, jehož charisma vyzařuje i ze tři čtvrtě století starých fotografií, dojal a inspiroval.

Nesmířená

Když loni už coby zaměstnankyně Národního muzea a matka čtyřleté dcery slavila 30. narozeniny, sepsala si několik svých přání. Byla tam třeba cesta do Barmy, ale také rozhodnutí, že připomene osud generála Vojcechovského, který − přestože v roce 1997 dostal od prezidenta Václava Havla Řád bílého lva in memoriam − je v Česku dnes takřka zapomenut.