Sotvaže pan Načeradec vkročil na půdu hřiště, změnil se v jiného člověka. Jeho klidná, obchodnická rozvaha byla ta tam. Oči mu divoce planuly, obličej zrudl a z hrdla se mu draly skřeky, jež neměly nic společného s lidskou řečí. ‚Surovče!‘ řval pan Načeradec na levé křídlo soupeře. ‚Zlámej mu hnáty, nedej mu dýchat! Rozhodčí je podplacenej! Ubít ho, psa!‘“
Pasáž ze slavné knihy Karla Poláčka Muži v ofsajdu, která prvně vyšla roku 1931, ukazuje, že schopnost fotbalu probouzet v divácích agresivní, až animální instinkty se za posledních sto let příliš neproměnila.
Při pohledu na černobílé filmové týdeníky a zašlé fotografie v novinách přitom možná leckoho přepadne romantická představa o divácích prvorepublikových fotbalových zápasů, kteří uznale tleskají fair play zákrokům a po zápase se v kavárně nad šálkem kávy přou o taktických nuancích. Jak však dokládá nejen Poláčkova beletristická produkce, ale i rozličné archivní dokumenty či historické studie, fotbaloví chuligáni před sto lety si s těmi dnešními v mnohém nezadali.
Co se dočtete dál
- Jaké konkrétní projevy fandění nebyly výjimečné.
- Kde bylo jedno z hlavních ohnisek fotbalového diváckého násilí.
- Jak se promítalo nacionální pnutí.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.










