Pět mýtů o víně, které se udržují při životě aneb Zapomeňte na pokojovou teplotu

Mýtus č. 1 – Pokojová teplota

Jednou z nejčastějších přetrvávajících chyb při servisu vína – a týká se to bohužel i restaurací – je teplota. Traduje se, že pro červené je vhodná takzvaná pokojová teplota, bílé zase musí být studené, takže klidně rovnou z ledničky.

Myšlenka tzv. pokojové teploty pro červené se formovala v 19. století, kdy v místnostech Francie či jejích největších trhů, viktoriánských sídlech Anglie, bývalo podstatně chladněji. V některých zemích je i dnes běžné, že se pokojová teplota pohybuje okolo 18 stupňů, ovšem u nás jsou obvyklejší hodnoty okolo 22 °C a více, v létě klidně přes třicet. A to červenému nesvědčí, dle typu vína je mnohem vhodnější nachladit jej na 14 až 18 °C.

Mladá lehčí červená jsou ideální v nižší části rozsahu; vína starší, plnější a vyzrálejší vyniknou blíže osmnácti. Běžné suché bílé by naopak nemělo mít 4–6 °C z ledničky, kdy jsou vůně poměrně zastřené, ale být o něco teplejší, 9–14 °C opět podle typu vína (od lehkých mladých po plnější, vyzrálá, ve dřevě školená).