Proč se v Torontu hodí umět polsky? Třeba proto, abyste si řekli o koblihy

Toronto je kosmopolitní město, které z více než padesáti procent tvoří imigranti pocházející z nejrůznějších koutů planety. Jsou zde čtvrti, kde si našinec ani nepřečte cedule na domech či obchodech (například čínská čtvrť).

V Torontu se lze dorozumět více než stovkou jazyků, a proto už skoro nikoho nezarazí, když má člověk přízvuk či je obklopen zvukomalebnou směsí různých jazyků. Některé komunity drží při sobě více (polská, řecká, indická, íránská, čínská), některé méně (například ta česká). Členové těch nejpočetnějších se po příchodu do nové domoviny často ani nemusejí učit anglicky. U lékaře, v obchodě, bance, v práci či se sousedem se dost pravděpodobně totiž mohou dorozumět svým rodným jazykem.

Občas chodím do polské čtvrti pro koblihy (od těch místních se liší tím, že místo díry uprostřed mají podobně jako české koblihy marmeládovou náplň). Paní prodavačka, která mě většinou obsluhuje, se mě vždycky polsky zeptá, co si přeju. Když jí anglicky odpovím, že koblihy, tak mi nerozumí. Nezvládá ani napočítat anglicky do deseti, a tak většinou zavolá svou kolegyni, která anglicky rozumí.

S nadsázkou lze říci, že chcete-li se pobavit s opravdovým Kanaďanem, musíte vycestovat minimálně sedmdesát kilometrů za Toronto, kde – budete-li mít štěstí – natrefíte alespoň na druhou generaci bílých Evropanů.