Telč je od konce 70. let pro turisty jasná priorita, Jihlava Prior

O půlnoci, když utichne lidský hluk, dějí se na náměstí Zachariáše z Hradce podivné věci. Z temných oblouků podloubí se jak z otevřených úst ozývá skandované volání: „Heč, heč, my jsme Telč!“ A než ten pokřik utne ranním kokrháním kohout, přijde z noční tmy od severu odpověď: „Z toho křiku bolí hlava. Zmlkněte už! Jihlava.“

Možná to tak je, možná to tak není. Ale spíš to tak bude. Telč si na tajemství, povídačky a legendy potrpí. Je to město s pohádkovým stylingem a ani to vychloubání mu není úplně cizí. V propagačních materiálech se to hemží malebností, romantikou, pohádkami, krásami staletí a dlouhým výčtem filmů a televizních pořadů, které se tu před renesančními štíty měšťanských domů natáčely. Je jich už přes čtyřicet, první z nich, Srdce v celofánu, vznikl v roce 1939, zatím poslední, Deník Angeliky, se natáčel letos.