V pražském kostele se usadili četníci. Oltář nahradilo monumentální schodiště

Policejní spěch a byrokracie jsou báječné věci. Alespoň tedy pro vznik hodnotného umění. Spojí-li se dohromady, může se zrodit opravdový skvost, před kterým padá brada v němém úžasu.

Francesco Caratti byl zručným barokním architektem a Kryštof Dienzenhofer jakbysmet, ale jasné zadání postavit pod petřínským svahem kostel jim příliš volnosti nedávalo. Dominikáni po nich v polovině sedmnáctého století chtěli nové místo k modlitbám a rozjímání a architekti odvedli dobrou práci. Praha získala v chrámu svaté Máří Magdaleny pěknou barokní stavbu, ve které se konaly bohoslužby až do roku 1783. Josefínské reformy, po kterých byl kostel odsvěcen, však nastartovaly jeho novou, stavebně mnohem zajímavější éru.

Měl tu být cukrovar, ale místo žoků s cukrem se tu uvelebili úředníci. Nejprve cukrovarští, potom poštovní. A v polovině devatenáctého století to přišlo. Budova bývalého kostela připadla četníkům, kteří v ní obsadili tři patra a c. k. úřady ve Vídni nekompromisně nařídily, že uvnitř budovy musí být postavené nové, široké schodiště, aby v případě poplachu mohli četníci rychle seběhnout do přízemí.

Stavitel Ignác Palliardi přetvořil úřednické nařízení v monumentální tříramenné schodiště, které dává zapomenout na to, že původně byl dominantou hlavní kostelní lodi oltář. Schodiště ho plnohodnotně zastupuje. Je-li Bůh opravdu nad námi, po těchto schodech se k němu stoupá s radostí. A četníkům rychle utíká do pekla za lumpy.

Ač je schodiště bytelné, aby se nesesypalo pod botami pádících četníků, působí díky průhledům vzdušně. I nyní by se tu mohli - a často i měli - projektanti učit, jak navrhnout svěží schody. Používání dnes tak rozšířeného skleněného zábradlí, které má dát schodištím nádech lehkosti, bývá často berličkou návrhářské bezradnosti. Palliardi se bez toho obešel, vystačil si s kamenem a cihlami.

S příchodem četníků byla dokončena už dříve započatá klasicistní přestavba původně barokního kostela. Zmizely zdobné barokní věžičky, vstupní průčelí klasicistními prvky zmohutnělo. Uvnitř hlavní lodi přibyly ve třech patrech ochozy nesené subtilními železnými konzolami. Trojúhelník a kruh - a pevný nosník je na světě. Autory přestavby byli v letech 1850 až 1854 dva architekti Josefové - Wachtl a Welz.

Četnictvo sídlilo v domě téměř sto let, až do komunistického puče v únoru 1948. Po nich byl v domě zřízen archiv a od roku 2004, kdy byla dokončena velká rekonstrukce, tu je České muzeum hudby. Schodiště zůstalo zachováno, jen teď by se mu mohlo říkat třeba stupnice. A protože je svěží, tak durová.

České muzeum hudby sídlí na adrese Karmelitská 2/4. Nejbližší stanicí je zastávka tramvají číslo 12, 20, 22 a 23 Hellichova.