Miles Copeland byl jedním ze zakladatelů CIA, podílel se na organizování několika převratů, například v Íránu. Egyptskému prezidentu Gamálu Násirovi radil s vybudováním jeho vlastní tajné služby. Copeland tak leccos věděl o lidské povaze, o přemýšlení těch, kteří třímají moc, i o emocích cloumajících s ovládanými. „Ukojení hrdosti je pro frustrované lidi důležitější než jídlo a bezpečí,“ shrnul své zkušenosti z mezinárodní scény.
Vladimir Putin své frustrace nijak neskrývá, plní jimi své klíčové texty i projevy. Například jeho mnohastránková esej z léta 2021 o vztahu Ukrajiny a Ruska dala jasně nahlédnout do jeho záměrů s Ukrajinci. V Evropě se často objevují tvrzení, že pokud nebude ruský prezident zastaven na Ukrajině, během několika příštích let může vojensky zaútočit přímo na některou zemi Severoatlantické aliance, třeba na Polsko nebo na pobaltské státy. Jsou to tvrzení samozřejmě nedokazatelná. Nechceme je bagatelizovat, na druhou stranu, ruská armáda nedokázala za tři a půl roku zdaleka dobýt ani celý Donbas, takže je namístě otázka, jak by, vyčerpaná současným konfliktem, mohla pomýšlet na další expanzi.
Lepší než bavit se o spekulacích je zaměřit se na to, co Putin ve vztahu k zemím střední a východní Evropy říká a požaduje zcela veřejně. Netají se s tím ani nyní, kdy americký prezident Donald Trump žádá zahájení přímých mírových rozhovorů mezi Putinem a ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským.
Nedávno jste již předplatné aktivoval
Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.
Tento článek pro vás někdo odemknul
Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!
Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.
Zadejte e-mailovou adresu
Zadejte e-mailovou adresu. Zadaná e-mailová adresa je ve špatném formátu.
Máte již účet? Přihlaste se.
Zpracování osobních údajů a obchodní sdělení
Využitím nabídky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.
Přihlaste se,
nebo si jen přečtěte odemčený článek bez přihlášení.
Zdá se, že už se známe
Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.
Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma
Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.
Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.
Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.
V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.
Pokračovat na článekPutin to dobře shrnul po své schůzce s Trumpem na Aljašce. Nasadil svou osvědčenou taktiku, kdy svému protějšku polichotil slovy, že kdyby byl v roce 2022 v Bílém domě on, a nikoliv Joe Biden, k válce by nedošlo. Ale zdůraznil, o co mu jde především. Ruský prezident je totiž „mimořádně dobře informovaný“ o tom, co jsou z jeho pohledu ruské bezpečnostní a mezinárodní priority, jak to na základě několika jednání s Putinem shrnul John Bolton, někdejší Trumpův poradce pro národní bezpečnost. Putin je zopakoval i na Aljašce po Trumpově boku.
„Je nutné vzít v úvahu všechny legitimní ruské obavy a v Evropě a v celém světě opětovně nastolit spravedlivou bezpečnostní rovnováhu,“ prohlásil šéf Kremlu, když mluvil o tom, co je nutné udělat, aby mohla válka na Ukrajině skončit. Může to znít jako prázdná fráze. Ve skutečnosti ale jde o klíčový ruský požadavek. Zmíněnou „spravedlivou bezpečnostní rovnováhu“ lze podle Putina zajistit jedině tehdy, když budoucí mír na Ukrajině „odstraní všechny primární kořeny, primární příčiny konfliktu“.
Tady se dostáváme k tomu, co fatálně ohrožuje i českou bezpečnost. A opět – Rusko to říká veřejně, není to žádné tajemství. Moskva tyto požadavky veřejně předložila už koncem roku 2021. Splňte je, jinak na Ukrajinu zaútočíme, fakticky sdělila Západu, především Washingtonu. Prezident Biden je tehdy, zcela správně, splnit odmítl.
Jak prosté a jednoduché
O co jde? Putin chce zvrátit rozšíření NATO o Česko a další země, které před rokem 1989 patřily do sovětské sféry vlivu. Nežádá, abychom z aliance formálně vystoupili, to by bylo diplomaticky zcela nehorázné. Fakticky mu ale jde o totéž, jen to halí do zmíněné fráze o „spravedlivé bezpečnostní rovnováze“. Požaduje, aby na území „nových“ států NATO nebyla žádná spojenecká vojenská infrastruktura, například spojenecké jednotky, jak je tomu nyní v Pobaltí nebo v Polsku. Takřka jistě chce i to, aby se česká, slovenská či polská armáda přestaly zapojovat například do společných aliančních cvičení.
Co se pokazilo? Důvody, proč se vztahy mezi Západem a Ruskem vyhrotily až k dnešnímu nepřátelství
Jaké by to mělo důsledky? „NATO by se rozštěpilo na dvě části – na východ od Německa by se mělo změnit z vojenské na čistě politickou alianci, která by neměla žádné vojenské schopnosti,“ shrnula to pro HN Margarete Kleinová, expertka na ruské ozbrojené síly a zahraniční politiku Moskvy z berlínského výzkumného centra SWP.
Jen blázen by si mohl myslet, že by Česko bylo za takových poměrů bezpečnější, než je tomu nyní. Jak by to ve střední a východní Evropě po faktickém rozštěpení NATO na dvě části vypadalo? „Když Moskva říká, že jí jde o změnu evropské bezpečnostní architektury, znamená to, že jí jde o vytvoření takové architektury, v níž je každá země odkázána sama na sebe,“ vysvětluje Sam Greene, profesor ruských studií na londýnské King’s College. Rétorikou o „spravedlivé bezpečnostní rovnováze“ chce Putin ve skutečnosti přivodit stav, kdy „malé státy v ruském sousedství nemají právo být bezpečné před ruským útokem. Jak prosté a jednoduché,“ dodává Greene.
Nutně to neznamená, že by ruská armáda měla za pár let dobýt Rigu, Varšavu nebo Prahu. Znamená to, že by Rusko mělo kontrolu nad politikou těchto zemí. Nemohly by se svobodně rozhodovat, jak se postaví k tomu či onomu mezinárodnímu sporu, nebo třeba ohledně toho, odkud budou brát zemní plyn a ropu nebo jaké firmy budou stavět jejich kritickou infrastrukturu. Protože pokud by udělaly rozhodnutí, jež by se Kremlu nelíbilo, visela by nad nimi hrozba ruské vojenské intervence. Ta nyní díky plnohodnotnému členství těchto zemí v NATO není věrohodná. „Evropa je společenstvím malých a středně velkých zemí, které se zabezpečují tím, že sdílí suverenitu,“ tedy vytváří spojenectví, jak připomíná Greene. Když Poláci, Lotyši nebo Češi o dosavadní spojeneckou jistotu přijdou, budou vůči Moskvě stát každý sám za sebe. A budou tedy vůči jejím požadavkům mnohem slabší, než je tomu nyní. „Evropské země, které se nebudou moci spolehnout na kolektivní obranu, budou nuceny vyhnout se konfliktu s Ruskem nikoliv pomocí odstrašení, ale tím, že se mu podřídí,“ uzavírá profesor Greene.
Rodí se monstra
Kontrola nad Ukrajinou je tedy nutným prvním krokem k naplnění těchto ruských cílů. Neznamená to, že by ji ruská vojska měla obsadit celou, klíčové je z pohledu Moskvy to, aby se režim v Kyjevě orientoval na ni, nikoliv na Západ. Prostě aby se Ukrajina stala Běloruskem, nikoliv Jižní Koreou.
Putinovy plány jsou celkově tak dalekosáhlé, že můžeme být v pokušení označit je za naprosto nereálné. Ve skutečnosti vše závisí na míře západní, tedy i naší slabosti a nezájmu. Pokud jde o ruskou kontrolu Ukrajiny, tedy o Putinův nutný první krok, „je otázkou, jestli je to pro Američany a Evropany přijatelné,“ upozorňuje profesor Sergey Radchenko, historik z americké Johns Hopkins University. Jeho odpověď? „Prezidentu Trumpovi je to nejspíš úplně jedno. Evropanům ale nikoliv. Pak je ale potřeba odpovědět, co udělají, aby k tomu nedošlo.“
Radchenko je skeptický k míře ochoty a ke schopnosti Evropanů Putinovi ve splnění jeho cílů na Ukrajině zabránit. Když to vztáhneme na nás Čechy, dlouhé roky jsme, stejně jako vesměs všichni Evropané, neinvestovali do své obrany dost. A diskurz v Česku ovládali transatlantisté, kteří se vysmívali všem snahám, aby Evropané více spolupracovali na své vlastní obraně, aby se stali méně závislými na Američanech. S Trumpem v Bílém domě teď vidíme důsledky tohoto přístupu. Na druhou stranu, francouzské snahy o větší evropskou autonomii sice zněly správně, ale nebyly podloženy dostatečnou ekonomickou a vojenskou silou Francie. Emmanuel Macron měl pravdu, ale nikoliv odpovídající schopnosti. Teď nám nezbývá než se naše nedostatky snažit co nejrychleji odstranit.
„Starý svět umírá a novému se nedaří zrodit,“ jak napsal italský marxistický filozof Antonio Gramsci. A jak dodal, v mezičase souboje mezi starým a novým se na světlo derou monstra. Gramsci mluvil o jiné době, ale jeho výrok se přesně hodí i na tu naši.
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist