Kolem Česka hrozí velký průšvih. Brzy si nejspíš budeme (na chvíli?) gratulovat, jak jsme normální

Když to vezmeme od nám nejbližší země, tak Slováci půjdou k volbám hned v září. A favoritem je Robert Fico. Někdo může namítnout, že z mezinárodního hlediska není až tak podstatná ta obrovská míra klientelismu a korupce, do níž se v době jeho předchozích vlád Slovensko propadlo. Pro nás je přece podstatnější celkové směřování této země – a Fico byl jakožto předseda vlády sice upovídaným, ale stále ještě pevným členem Evropské unie a Severoatlantické aliance.

Jenže jako každý bezskrupulózní populista taky Fico je ochoten udělat cokoliv, co mu vynese moc a pomůže ji udržet. Vzhledem k náladám na Slovensku to nyní je tvrdá kritika EU, NATO i Ukrajiny a obhajování Ruska. Týdeník The Economist Fica nazval, třeba spolu s Viktorem Orbánem, „užitečným ruským idiotem“.

Tímto přídomkem Economist počastoval taky Tina Chrupallu, lídra Alternativy pro Německo (AfD). Ten svůj postoj k ruské invazi demonstruje třeba tím, že nosí kravatu v barvách ruské vlajky. Během příštího roku bude v Německu spousta voleb do jednotlivých spolkových zemí. A hned v šesti z nich, v oblastech bývalého komunistického východního Německa, má reálnou šanci na vítězství AfD. Ve většině z nich nyní vede v průzkumech veřejného mínění. V Durynsku, pár kilometrů od českých hranic, je tento náskok dokonce drtivý. Strana tam míří za vítězstvím pod vedením politika jménem Björn Höcke. To je muž, jehož názor na Hitlera je citován v první větě tohoto článku.

Ne ignorantům

Höcke se durynským premiérem nestane, ostatní politické strany AfD rozhodně nepodpoří. Ale pravděpodobný výsledek řady zemských voleb v Německu bude znamenat, že podél českých hranic vznikne pás s nemálo nahnědlým veřejným míněním. Ostatní německé politické strany tím budou ještě silněji tlačeny třeba k tomu, aby pro Čechy zavedly kontroly na hranicích nebo aby německá policie Čechy soustavně buzerovala pár kilometrů za dnes neviditelnou hraniční čárou. A pokud AfD uspěje i za dva roky v celoněmeckých volbách, bude bez ní stále složitější dát v Berlíně dohromady nějakou smysluplnou koalici.

Díky podcastu Bruselský diktát pochopíte, že pro nás Čechy má mnohem větší význam dění v Evropě než v Praze a v Česku vůbec. Celé díly poslouchejte na

HeroHero Gazetisto Forendors

V této souvislosti si připomeňme, že Václav Klaus starší tuto stranu stále otevřeně podporuje. Staví se tedy za politiky, kteří jsou nejen Putinovými „užitečnými idioty“ (jako Klaus sám), ale taky vypjatými německými nacionalisty. Aby měli v Německu vliv nacionalisté, to si může přát jen člověk, který je ohledně českých dějin naprostým ignorantem.

Další omlouvač Putina a nacionalista samozřejmě už vládne v Maďarsku – Viktor Orbán. Přibýt k němu může Herbert Kickl v Rakousku. Jeho Svobodní tam vedou v průzkumech, volby musí být nejpozději napřesrok na podzim. V Rakousku, na rozdíl od Německa, je vstup krajní pravice do vlády brán v zásadě jako normální věc a v nedávné minulosti k němu už opakovaně došlo. Kancléře tato strana dosud neměla nikdy, ale pokud skutečně zvítězí, je to představitelné.

Co by to znamenalo? Podle Kickla za válku na Ukrajině může jak Rusko, tak NATO. Opatření proti covidu-19 prý byla jen snahou ovládnout lidi. Kickl se odmítl distancovat od výroků srovnávajících je s holokaustem. Když byl před pár lety ministrem vnitra, některé západní zpravodajské služby přestaly s tou rakouskou sdílet citlivé informace – měly nejspíš obavy z toho, komu by je Kickl mohl předat.

Zdaleka nejdůležitější ale budou říjnové polské volby. Kaczyńského Právo a spravedlnost si ochočuje polskou justici i značnou část médií. Dodržování zásad právního státu je přitom jednak důležitou společnou evropskou hodnotou, jednak je existence nezávislého soudnictví zásadní i pro firmy, které v Polsku podnikají – tedy i pro české. Potřebují mít jistotu, že v případě sporu se jim dostane spravedlivého procesu. Tato jistota už v Polsku neexistuje.

Závisíme na sobě

Jistě, ohledně Ruska a Ukrajiny je polský postoj jasný. Ukrajinu silně podporuje. Úplně stejně by se ale zachovala jakákoliv polská vláda, to není žádný specifický názor Kaczyńského a jeho stoupenců. Je proto bizarní, když česká ODS v Polsku fandí Kaczyńskému, a nikoliv Donaldu Tuskovi, lídrovi umírněné pravicové opozice, s nímž Česko udělalo skvělou zkušenost, když do roku 2019 předsedal Evropské radě, tedy summitům lídrů členských zemí EU. ODS by si měla uvědomit, že strategické je pro nás Polsko jako země, nikoliv jeho momentální vláda. Kdyby se premiérem stal Tusk, nejenže by nadále jasně stál za Ukrajinou, ale navíc by přestal s rozeštváváním Evropy, což teď praktikuje Právo a spravedlnost. Jde třeba o nesmyslné polské obviňování, že jacísi bruselští byrokraté chtějí Polákům vnutit tisíce migrantů, nebo o snahy vymoci si na Německu reparace za druhou světovou válku.

Minimálně pro Čechy tak jsou polské volby těmi nejdůležitějšími v tomto roce, daleko podstatnějšími než květnové volby v Turecku, které jako volby roku nazvala velká část světových médií.

Vážně se zajímat o to, co se děje jinde v Evropě, tak není jen nějakým koníčkem, ale stále více nutností. Na Česko mají výsledky voleb v ostatních státech EU čím dál větší dopad. Samozřejmě tomu tak bylo vždy, ale v posledních letech je tento fakt ještě silnější – a to s tím, jak se nakupily krize, od dluhové a migrační přes covidovou nebo ruskou agresi proti Ukrajině. Země EU se v těchto krizích vesměs rozhodly posílit integraci – dělají víc věcí spolu, protože to je efektivnější. Schengenskou hranici tak střeží, vedle národních orgánů, i evropská pohraniční stráž, vakcíny nakoupily státy unie společně, stejně tak teď financují nákup zbraní pro Ukrajinu. Když toho víc děláme společně, logicky nám víc záleží na dění u ostatních členů klubu. Protože stačí jedny volby a jedno veto a společný postup se může zhroutit. Proto je i v bytostném zájmu Čechů, aby se k moci nikde v Evropě nedostali radikálové toho či onoho zabarvení.

EU se nemění ve federaci s jednou centrální vládou, která by byla nadřazená 27 národním kabinetům. „Ale tlak událostí je takový, že evropské země spolupracují stále víc a budou v tom pokračovat,“ napsal nizozemský historik a politický filozof Luuk van Middelaar, stálý spolupracovník newsletteru HN Ředitelé Evropy. Právě proto je zásadní, co se děje kolem nás. A zásadní je i to, aby to dopadlo dobře.