Jako by ze světa mizelo štěstí. Lidstvo trpí úzkostmi, ale tápe při hledání příčiny

Výzkumníci Michael Daly z Maynooth University v Irsku a Lucía Macchia z City University of London ve Spojeném království provedli analýzu dat, která každoročně schraňuje agentura Gallup. Po respondentech ze 165 zemí světa žádá, aby si v hlavě vybavili celý předchozí den od rána do večera, co dělali nebo s kým byli. Následují otázky zaměřující se na emoce, které přitom cítili. Odpovědi slouží jako podklad pro zprávu Global Emotions.

Zmínění výzkumníci pak využili data ze 113 zemí a na 1,5 milionu odpovědí. Některé země vyloučili, neboť za ně nebyly dostatečně dlouhé časové řady či kompletní data. Následně označili za lidi pociťující emoční tíseň ty respondenty, kteří uvedli, že předchozí den cítili stres, obavy, smutek nebo další negativní emoce. Vyšlo jim, že podíl lidí pociťujících emoční tíseň dosáhl v roce 2021 více než 31 procent, v roce 2009 šlo přitom o 25 procent.

Pandemie se do růstu emoční tísně sice v roce 2020 promítla skokově, nicméně následující rok došlo k návratu k růstu běžnému v předcovidových letech. Autoři uvádějí, že se lidé změně života v důsledku pandemie poměrně rychle přizpůsobili. Zároveň ale ve své studii odmítají spekulovat o tom, co je příčinou zmíněného dlouhodobého trendu. Z výsledků nicméně plyne několik zajímavých faktů, které by mohly posloužit jako vodítko, co se s lidmi děje.

Nejvýrazněji vzrostla emoční tíseň mezi nejchudšími lidmi a lidmi s nejnižším vzděláním. Zároveň prudce negativní emoce narůstají mezi nejmladší skupinou do 35 let – jemnější věkové rozdělení studie neposkytuje. Co se týče pohlaví, výraznější je nárůst emoční tísně mezi ženami. Další střípek do skládačky pak může poskytnout únorová zpráva amerického Centra pro kontrolu a prevenci nemocí, která svými výsledky zaskočila odbornou veřejnost.

Mezi středoškolačkami narostl mezi lety 2011 a 2021 podíl těch pociťujících neustále úzkosti nebo beznaděj z 36 procent na 57 procent. U chlapců tento ukazatel vyskočil z 21 na 29 procent. Podíl dívek, které uvedly, že uvažují o sebevraždě, vzrostl ve zmíněném období o více než polovinu. Americká média tak poslední týdny plní titulky o národní krizi a rozhořela se odborná diskuse, co je příčinou, že se ze srdcí mladých lidí vytrácí štěstí nejen v USA.

Mezi špičkové americké psychology, kteří se snaží věci přijít na kloub, patří profesor Jonathan Haidt, jenž učí na Sternově obchodní škole Newyorské univerzity. Společně se svými kolegy třídí nejnovější studie z celého světa, které se problémem rostoucí emoční tísně zabývají. A podle Haidta jsou jedním z viníků sociální média. Tvrdí, že korelace mezi vzestupem Facebooku nebo Instagramu a růstem emočních úzkostí není náhodná.

Pokud mají vědci rozpoznat, zdali existuje mezi dvěma událostmi nějaké propojení, které není jen zdánlivé, potřebují provést experiment. Podle Haidta z 18 dosud provedených experimentů 67 procent dochází k závěru, že používání sociálních sítí zvyšuje výskyt úzkostných nebo depresivních stavů u mladých lidí. Při těchto experimentech se roztřídí náhodně lidé do dvou skupin, kdy jedna je takzvaná kontrolní a druhá čelí intervenci.

Intervencí se rozumí požadavek, aby lidé ve vybrané skupině během daného období omezili svůj čas na sociálních sítích. Následně se měří, zdali se budou lišit výsledky emočních stavů mezi zmíněnými skupinami. Jeden experiment z roku 2020 pak došel k závěru, že na psychiku dívek má mnohem horší vliv Instagram než Facebook. Studie uvádí, že skupině používající Instagram se výrazně snížila spokojenost se vzhledem vlastního těla.

Sociální síť s nejhorším dopadem na lidskou psychiku: Instagram chytí, sevře a už nepustí

30. 10. 2020 ▪ 17 min. čtení

Byť k podobným závěrům dochází i uniklé studie ze společnosti Meta, která obě sítě vlastní, řada psychologů si není jistá tím, že sociální sítě jsou skutečnou hlavní příčinou. Profesor statistiky Aaron Brown z Newyorské univerzity oceňuje Haidtovu sbírku studií, nicméně staví se velmi skepticky ke způsobu, jakým byla řada z nich provedena. Některé studie například podle Browna ani nekontrolovaly, jestli účastníci dodržovali stanovená pravidla.

Kromě sociálních sítí se mezi potenciálními viníky objevují také média, v nichž prudce roste podíl negativních titulků – což je zase dáno tím, že čtenáři klikají na negativní titulky mnohem častěji než na ty nesoucí pozitivní zprávy. S obecnější hypotézou, proč se může zdát, že ze světa mizí štěstí, pak přichází psycholožka Anna Lembkeová ve své před rokem a půl vydané knize Dopaminový národ, v níž píše, že za současnou epidemií úzkostí může stát obecnější fenomén, a to závislosti.

Digitální svět a reklama dnes cílí na slabiny lidského mozku. Když mozek očekává možnost odměny, dojde k uvolnění hormonu štěstí – dopaminu, který podpoří mozek v následování tohoto cíle. Po dosažení odměny se uvolní další dopamin a dostavuje se pocit štěstí. Mozek je ale evolučně nastavený k udržování rovnováhy. Když dojde k náhlému návalu dopaminu, mozek začne redukovat receptory, které na dopamin reagují, a přichází vystřízlivění.

Tomu se ale tělo brání a žádá doplnění dopaminu. K dosažení stejného rauše je však už nutné uvolnit pro stejný efekt více dopaminu, neboť je méně receptorů. A tak může postupně vzniknout závislost, kdy je potřeba ke stejnému pocitu štěstí dodávat čím dál silnější podněty. Podle Lembkeové se zkrátka lidstvo mohlo stát společenstvím závisláků a celosvětový vzestup emoční tísně může být právě jedním z průvodních příznaků. 

Sociální sítě by se tak jen zařadily po bok závislostí na pornografii, počítačových hrách, sladkých a nezdravých jídlech nebo alkoholu. Zároveň by to ale znamenalo, jak poukazuje Brown, že ani sítě nejsou zlem samy o sobě, pokud jsou využívány střídmě. Podle Browna je potřeba k nalezení příčin dalších a především správně provedených experimentů, jinak zůstanou podobně jako mozkomorové lidem neviditelné.