Dlouhý covid jako záhada. Omikron je v následcích milosrdnější

Tým britských lékařů vedených Amitavou Banerjeem z londýnské University College došel ve studii publikované v Journal of the Royal Society of Medicine k závěru, že 59 procent pacientů s dlouhým covidem utrpělo poškození orgánů. Kromě plic mají postižena játra, slinivku, srdce nebo ledviny. Poškození bylo patrné ještě rok po prodělání covidu. Většina účastníků studie přitom měla mírný průběh onemocnění a nemuseli být hospitalizováni. 

Řada studií z nedávné doby ale naznačuje, že se situace zlepšuje. Varianta omikron, která se rozšířila po světě na sklonku roku 2021, vyvolává dlouhý covid méně často než ty předchozí. Britský tým vedený Johnem Willanem z Oxfordské univerzity například zjistil, že u pacientů léčených na leukemii a nakažených původním čínským koronavirem postihoval dlouhý covid 46 procent nemocných. U viru varianty delta už to bylo 35 procent a u omikronu už jen 14 procent.   

Omikron – úplně jiný virus

Ústup dlouhého covidu po nákaze koronavirem typu omikron lze pozorovat i u lidí, jejichž organismus není oslaben jiným onemocněním. Dokládá to britská studie týmu Claire Stevesové z londýnské King’s College, v níž epidemiologové sledovali vývoj onemocnění bezmála sta tisíce očkovaných lidí. Jak vyplývá z výsledků zveřejněných v lékařském časopise The Lancet, po nákaze omikronem přetrvávaly zdravotní problémy déle než měsíc u 4,5 procenta pacientů.  V období, kdy řádil koronavirus varianty delta, se s těmito problémy potýkalo 10,8 procenta nemocných.  

Stejnou tendenci potvrdilo také sledování mezi švýcarskými zdravotníky provedené týmem Philippa Kohlera z kliniky v St. Gallenu, jehož výsledky zveřejnil lékařský časopis Clinical Infectious Diseases. „Riziko dlouhého covidu je mezi variantami viru neporovnatelné,“ říká Kohler. „Svou roli tu zřejmě sehrává očkování, tendence omikronu vyvolávat lehčí onemocnění i odlišná biologie této varianty viru. Míra, jakou se každý z těchto faktorů podílí na snížení rizika, však zůstává nejasná.“

Příští pandemie? Vzejde nejspíš od ptáků. S výrobou vakcíny však může být problém

27. 3. 2023 ▪ 3 min. čtení

Řada lékařských týmů dospěla k podobným závěrům, i když míra rizika dlouhého covidu se mezi jednotlivými studiemi často významně liší. Je to dáno nejednotnou definicí dlouhého covidu a také různě dlouhou dobou sledování pacientů. Autoři studií upozorňují i na fakt, že příznaky dlouhého covidu, jako je třeba celkové vyčerpání nebo horší soustředění, se projevují i u lidí, kteří covid nikdy neprodělali.  S tím se musel popasovat ve své studii i tým Philippa Kohlera. 

On a jeho spolupracovníci sledovali u takřka tří tisíc zdravotníků výskyt osmnácti typických příznaků dlouhého covidu. Zařadili mezi ně například bolesti hlavy, přetrvávající kašel, bolest v kloubech nebo „mozkovou mlhu“, projevující se zhoršeným soustředěním. U varianty omikron bylo riziko dlouhého covidu ani ne poloviční ve srovnání s nákazou staršími variantami koronaviru. Mezi dobrovolníky, u kterých se nepodařilo prokázat prodělanou nákazu covidem, se ale potíže shodné s dlouhým covidem vyskytovaly také, a to třikrát méně než u lidí, kteří onemocněli staršími variantami koronaviru.  „Při nákaze omikronem tedy existuje zvýšené riziko dlouhého covidu, ale je výrazně nižší než po nákaze staršími variantami viru,“ shrnuje výsledky Kohler. 

Zmíněná Claire Stevesová došla k závěru, že snížení rizika dlouhého covidu po nákaze omikronem nesouvisí s tím, že tato varianta způsobuje méně závažný průběh onemocnění. Ve své studii sledovala pouze dobrovolníky, kteří nebyli při covidu hospitalizováni a uzdravili se doma. I tak bylo riziko dlouhého covidu po nákaze omikronem výrazně nižší.  „Myslím si, že omikron působí jako úplně jiný virus,“ říká Stevesová.   

Záhadné příčiny 

Příčiny long covidu zůstávají pro vědce záhadou. V rozhovoru pro vědecký časopis Science představili vědci hned tři teorie. Někteří připisují jeho vznik poškození krevního oběhu. Podle této teorie narušuje koronavirus buňky a tkáně, které mají v lidském organismu na starost regulaci průtoku krve cévami. Po covidu také stoupá pravděpodobnost vzniku krevních sraženin schopných ucpat některé cévy. 

„U některých pacientů pozorujeme oblasti těla, kam se krev prakticky vůbec nedostává. Nemohu jednoznačně říct, že právě tohle je pravá příčina dlouhého covidu, ale mně to dává smysl,“ říká italský lékař Danilo Buonsenso z římské kliniky Agostina Gemelliho.  

Jiní odborníci jsou přesvědčeni, že dlouhý covid vyvolává koronavirus skrytě přežívající v organismu pacientů. „Prokázalo se, že se koronavirus udrží velmi dlouho na mnoha různých místech lidského těla. Zvláště dobře se mu to daří v nervové tkáni,“ argumentuje americká mikrobioložka Amy Proalová, pracující pro washingtonskou neziskovou organizaci PolyBio Research Foundation. 

Další vysvětlení se soustřeďuje na stav imunitního systému. Ten by se měl po zvládnutí covidu zklidnit. „Kupodivu u někoho zůstávají buňky imunitního systému po prodělání infekce koronavirem vysoce aktivní,“ upozorňuje imunolog Chansavath Phetsouphanh z University of New South Wales v Sydney. 

Je pravděpodobné, že dlouhý covid má u různých pacientů odlišné příčiny vzniku a ty se mohou v některých případech kombinovat. Skrytá přítomnost koronaviru může například dráždit imunitní systém. Pod označením dlouhý covid se tak může skrývat hned několik onemocnění se zcela odlišnými příčinami. Proto je také pro lékaře obtížné ulevit pacientům s dlouhým covidem od jejich potíží cílenou léčbou.