„Když jsme stavěli Smíchov, nosil jsem kolegům honoráře ve velikých igelitkách, ale už to nešlo,“ vzpomíná Rajniš

Poštovna na Sněžce, věž v křivoklátských lesích, Maják Járy Cimrmana v Příchovicích, vzducholoď Gulliver nad střechami pražského centra Dox, rozhledna na Králickém Sněžníku nebo také v Jeruzalémě… Listujeme spolu knihou, kterou letos vydalo nakladatelství Kant a v níž Martin Rajniš shrnuje výsledky práce Hutě architektury, jež nese jeho jméno a kterou založil s kolegy v roce 2001. Je to hodně velká kniha, hodně práce. „A ještě ne dost! Potřeboval bych žít do sto třiceti. Jenže rozvrzaný tělo mi říká: Debile, seš starej, zalez. Hrozně se mi nechce,“ směje se architekt pověstný svým svérázným stylem i slovníkem. Zakázat sprostá slova? To s Rajnišem nejde. Je to živel, co se v architektuře i životě vyjadřuje po svém. A miluje poezii.