Známé rakouské městečko Bad Hofgastein nově nese významnou českou stopu. Největší hotel v obci, která je v zimě napojena na 220 kilometrů sjezdovek Ski amadé a v létě rozvíjí lázeňskou turistiku, získala rodinná hotelová skupina Royal Spa společně s majiteli břeclavské Alca Group. Spolumajitel a šéf skupiny Royal Spa Martin Plachý poprvé popisuje, s jakou jdou do Rakouska strategií, jaké to je uplatňovat české řízení v tamních Alpách, proč musel ukončit kolektivní neodpovědnost a 14. platy bez vazby na výkon a jak Royal Spa směřuje k miliardovému obratu.

Hotel Palace už řídíte čtyři měsíce. Jaké máte zatím zkušenosti z Rakouska, kam jste se jako skupina vypravili poprvé?

Rakousko je absolutní turistická velmoc a tamní wellness hotely patří podle mého názoru mezi nejlepší v Evropě. Vždy jsme si přáli tam expandovat a dlouho pro nás byl rakouský styl benchmarkem a inspirací. Nakonec přišla příležitost k akvizici náhodou díky tomu, že Bad Hofgastein dobře znám, protože tam mám už několik let druhou domácnost. Teď chci, aby to pro nás byla nejen velká výzva, ale abychom se z Rakouska naučili dělat některé věci ještě lépe a tím zase posílili naše know-how v Česku.

Potkala se vaše očekávání s realitou, když jste hotel skutečně převzali?

Samozřejmě nás část věcí překvapila i negativně a nějací kostlivci vypadli. Hotel byl 25 let pronajímán německému nájemci a musím říct, že my jsme zvyklí se o své hotely starat lépe. Takže po stránce řekněme hardwaru, který není běžně vidět pro hosty, jako je například vzduchotechnika, je rakouský hotel za standardem, který máme obvykle v Česku. Jsme teď v procesu vyjasňování, kdo nese jakou odpovědnost, a budeme chtít po bývalém nájemci uhradit část nákladů.

Od koho jste Hotel Palace kupovali?

Od dvou tamních tradičních podnikatelských rakouských rodin, které v údolí Gastein stály za rozvojem cestovního ruchu už v padesátých a šedesátých letech. Vlastní v regionu řadu nemovitostí a tomuto hotelu se dlouhodobě manažersky nevěnovaly, tak to daly do nájmu a po letech se rozhodly, že ho prodají.

Setkali jste se v Rakousku s nějakými předsudky vůči Čechům, kteří kupují významný místní hotel?

Možná v hlavách někoho ano, ale osobně jsem je necítil. Kdybychom nakupovali před patnácti nebo dvaceti lety, tak by asi reakce byla jiná, ale v posledních dvou dekádách vidíme, že Češi běžně vlastní v Rakousku řadu nemovitostí. Stejně jako další národy. V Gasteinském údolí jsou investoři z Belgie, ze Švédska, je tam i ruský nebo bulharský kapitál a pochopitelně Slováci. Takže to pro nikoho nebylo překvapení. A tím, že se v Bad Hofgasteinu pohybuji už asi osm let, koupil jsem si tam soukromě apartmán a znám tam řadu významných lidí, tak to místní naopak brali tak, že přichází někdo, kdo údolí nebere jenom jako anonymní investici, ale má k němu opravdu vztah.

Zaměstnanci to cítili stejně? Zažili jste nějaké větší odchody?

Hotel teď vede místní Rakušanka, která v něm dlouho dělala dvojku bývalému šéfovi. Takže vše detailně zná a je pro nás zárukou kontinuity. Z toho mám radost. Obecně jsme v provozu hotelu našli trochu socialismu, na který v Česku nejsme zvyklí. Panovala tam spokojenost se stávajícím stavem a obvyklá nechuť ke změnám: Proč bychom něco měnili, vždyť to takhle funguje dlouho? Proč měřit produktivitu? Proč motivovat na základě výkonu, když by to mohlo někoho stresovat? (smích) Rakouský pracovní trh se mi jeví jako hodně rovnostářské prostředí, všichni mají například nárok na čtrnáct platů bez ohledu na to, jak dlouho pro firmu pracují. Jdou tomu naproti i daně, třináctý a čtrnáctý plat jsou alespoň pro zaměstnavatele zvýhodněny.

Co jste změnili?

Začali jsme sledovat procesy, které oni dříve vůbec neřešili. Řešíme efektivitu jednotlivých úseků, rozebíráme všechny podstatné procesy, měříme, kolik co stojí pracovních hodin, materiálu a dalších nákladů. Prostě řízení, na jaké jsme zvyklí z Česka. Zároveň hotel dáváme do porovnání se stejnými provozy v našich českých lázeňských domech. Čas potřebný na úklid pokoje musí být všude srovnatelný. Tím začínáme zvyšovat efektivitu. Často jsme totiž našli úseky, kde vůbec nebylo jasné, kdo za ně odpovídá. V restauraci a baru nemohou být tři rovnocenní vedoucí. To je takový neduh slýchaný z velkých koncernů západního střihu – kolektivní rozhodování, všichni jsou zodpovědní, a když se něco pokazí, bylo to kolektivní rozhodnutí, takže za to nikdo nemůže.

Jak funguje propojování rakouského a českého týmu v praxi?

Část rakouského týmu už viděla naše české hotely a tam, kde cítíme obavy, že se něco nedá zvládnout s větší efektivitou, ukazujeme na našich příkladech, že to funguje a ve výsledku to přináší výhody všem. V rámci našeho portfolia máme kvartální porady provozních a ekonomických týmů z hotelů a střídáme destinace, takže pokaždé se jede do jiného našeho hotelu. S Rakouskem jsme nastavili model půlročních střídavých setkání – jeden mítink v ČR, jeden tam. Zároveň samozřejmě nechci tlačit za každou cenu, protože by to ve finále nefungovalo.

Posíláte do Česka na zkušenou i kuchaře?

V listopadu jede šéfkuchař z Rakouska na kuchařský workshop do České republiky a jednou za rok pořádáme workshop pro deset našich kuchařů ze všech destinací u Romana Pauluse, kde si zkoušejí nové věci. Chceme, aby v práci viděli i zábavu a nevařili jen rutinně. Uvažujeme, že časem začneme v Rakousku točit plzeňské pivo, ale nemáme ambici servírovat české jídlo. Když jedu na dovolenou, chci přece zažít místní gastronomii.

Kolik jste za hotel zaplatili?

Přesnou cenu nemohu říkat, ale byly to řádově nižší stovky milionů korun.

Je cena finální?

Ano, ale pochopitelně budeme uplatňovat nároky vůči německému nájemci z titulu nedodržení smluvních povinností při správě cizího majetku. Najali jsme dva soudní znalce, a pokud nenajdeme dohodu, jsme připraveni jít i k soudu.

Proč jste akvizici udělali společně s majiteli Alca Group, tedy Radkou Prokopovou a Františkem Fabičovicem?

Společně se známe více než třicet let a strávili jsme spolu řadu dovolených i silvestrů v Bad Hofgasteinu. Když jsem se zmínil o této investiční příležitosti, tak je zajímala. Vstoupili jsme do ní finančně půl na půl, ale operativní řízení a začlenění do Royal Spa je na našem týmu. Mají dost svých jiných aktivit a byznysu. Společně tak řešíme hlavně strategické věci, jako je například záměr postavit celý nový apartmánový hotel na pozemku hotelu.

Martin Plachý & Royal Spa

Řetězec lázeňských hotelů a resortů vlastní půl napůl rodiny Plachých a Zemkových. V devadesátých letech zajistil tehdejší slovácký magnát Zdeněk Zemek otci Martina Plachého kapitál a od té doby rodiny podnikají spolu. Operativní řízení mají ale pod sebou Plaší: Martin Plachý je předseda představenstva a generální ředitel a jeho sestra Veronika Crha Záhorská vede hotely v Luhačovicích. Skupina letos očekává tržby kolem 850 milionů korun, je zisková a poprvé se rozrostla do Rakouska. V Česku spravuje 18 hotelů a ubytovacích zařízení a provozuje Termální park ve Velkých Losinách. Nedávno její akcionáři majetkově vstoupili padesátiprocentním podílem do projektu VR Medical, který vyvíjí rehabilitaci ve virtuální realitě. Martin

Plachý je už více než dvacet let také honorárním generálním konzulem Singapuru v Praze a minimálně jednou ročně do této země jezdí. Je ženatý, má dvě dcery a syna, věnuje se cyklistice,

vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze a Royal Spa vede posledních deset let.

Jaký je investiční horizont a očekávaná návratnost?

Není to projekt, kde očekávám návratnost za rok nebo dva. Víme, že se do hotelu bude muset investovat. Ale je to kvalitní aktivum, jehož hodnota by měla růst. Věřím, že hotel bude mít velmi rychle dobrou výnosnost. Mezi akcionáři jsme si řekli, že máme před sebou horizont pěti let a pak dál posoudíme další postup.

Jak se dá hotel zvětšit?

Leží na pozemku, který má přes 20 tisíc metrů čtverečních a můžeme ho rozšířit až o dalších 100 pokojů přes novou budovu. Už dnes má přitom 200 pokojů, jsou to tři propojené budovy s wellness centrem, bazénem, saunami a balneoprovozem s vlastní termální radonovou vodou. Bezkonkurenčně je největší v celém údolí.

Jak vypadá provozní ekonomika hotelu?

Bývalý německý nájemce tvrdil, že dosahují EBITDA marže kolem pěti až osmi procent. My jsme v Royal Spa zvyklí, že u správně nastavených projektů se EBITDA pohybuje kolem 20 procent, a věřím, že takových čísel budeme dlouhodobě dosahovat i v Rakousku. Za první čtyři měsíce se pohybujeme šest až osm procent pod naším interním plánem, ale vidíme obrovský potenciál v růstu tržeb i nižších nákladech. Zima, Vánoce i silvestr jsou vyprodané, léto se prodává velmi dobře. Výzvou je posílit jaro a podzim rozšířením zdravotních služeb.

Budete nějak více oslovovat českou klientelu?

Obecně je naším cílem zvyšovat podíl přímých klientů, tedy těch, kteří si zájezd neplatí přes cestovní kanceláře. Dnes je český trh pro hotel pátý největší. A českým hostům jdeme více naproti: web, rezervační proces, recepce i obsluha na místě už fungují také v češtině. Zkušenost ukazuje, že Češi v produktivním věku, kteří do Rakouska jezdí nejčastěji, už jsou ochotni utratit za služby i vyšší cenu než němečtí důchodci.

Jaká byla letošní letní sezona v Rakousku z pohledu celého trhu?

Rakušané mají skvělá data za celý trh a začátek léta byl složitější. V květnu a červnu klesla poptávka ve čtyřhvězdičkovém standardu v celém údolí o 19 až 23 procent. Lidé nezmizeli, ale přesunuli se do levnějšího tříhvězdičkového segmentu. Červenec byl navíc slabší kvůli mistrovství světa ve fotbale – ukazuje se totiž, že němečtí a rakouští hosté přijíždějí až po skončení šampionátu. Dokud se hraje fotbal, na dovolenou nejedou.

Jaká jste měli čísla v celé skupině Royal Spa za loňský rok?

Tržby jsme měli na úrovni 720 milionů korun a letos bychom se s částečným započtením Rakouska měli dostat na 850 až 900 milionů korun. Příští rok je mým cílem překonat miliardovou hranici. Působíme už v pěti destinacích, v Česku spravujeme 18 hotelů, vil a budov a spolu s Rakouskem disponujeme 1400 lůžky. K tomu provozujeme Termální park ve Velkých Losinách, který loni přivítal 250 tisíc návštěvníků a je druhou nejnavštěvovanější turistickou atrakcí Olomouckého kraje.

Jak se vyvíjí český lázeňský a wellness trh?

Ve wellness segmentu čelíme obrovské konkurenci z celé Evropy, lidé nemají problém odjet do Rakouska nebo Itálie. To vyžaduje neustálé investice – dokončili jsme velkou rekonstrukci Wellness hotelu Diana ve Velkých Losinách za více než 150 milionů korun. Vedle toho lázeňský trh hrazený ze zdravotního pojištění je stabilní, ale pojišťovny systém zpřísňují. Přijíždějí k nám také těžší případy lidí, kteří jdou přímo z nemocnic. Proto diverzifikujeme: v každé destinaci chceme mít jeden dům zaměřený na čistou medicínu pro náročnější pacienty a druhý dům zaměřený na prevenci, wellness a samoplátce.

Jak váš byznys promění očekávané stárnutí populace?

Na jednu stranu je to příležitost. V nadcházejících 15 až 25 letech bude 30 procent populace starší 65 let. Lidé žijí déle a chtějí žít zdravěji. A lázně pro ně představují kromě léčby i velké socializační prostředí – senioři se v nich setkávají a rádi se vracejí na stejná místa. Na druhou stranu bude pochopitelně záležet na tom, zda bude pokračovat bohatnutí české společnosti a dnešní lidé v produktivním věku budou mít dost prostředků na aktivní stáří. Já jsem v tom optimistou.

Zajímají vás další kvalitní články z Hospodářských novin? Výběr těch nejúspěšnějších posíláme každý všední den večer v našem newsletteru 7 v SEDM, který si můžete zdarma přihlásit.

Tento článek máteje zdarma.
Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení.
Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články.
HN mini
45 Kč první dva měsíce
Od 3. měsíce 229 Kč
  • Veškerý obsah
  • Bez reklam
  • Mobilní aplikace
HN roční
3290 Kč za rok
2 měsíce zdarma
  • Veškerý obsah
  • Bez reklam
  • Mobilní aplikace