Do svých deseti let to byla veselá, bezproblémová dívka. Ale pak se něco stalo. Sofie se propadla do zármutku a plačtivých nálad. „V té době se dcera poprvé setkala se smrtí. Umřel jí pes, s nímž od malička vyrůstala. Ve stejném období přišla i o dědečka a na těžkou nemoc zemřel také chlapec z její třídy,“ líčí dívčina matka Valérie v bistru na kraji Prahy. Její jméno a jméno dcery je v článku změněno.
Podle matky dívka narážela u spolužáků spíše na neporozumění, a začala se proto ostatních dětí stranit. Když tento stav i přes snahu o emocionální podporu ze strany rodičů a starší sestry trval týdny, rozhodla se matka vyhledat odbornou pomoc. Kromě pokusů dceru utěšit nevěděla, co má dělat, aby trpící dívce pomohla. Termín u psychiatra dostaly až po čtyřech měsících. „Předtím jsem marně obvolávala ordinace v Praze i okolí,“ popisuje Valérie. V rozhovoru dělá často pauzy, téma je pro ni náročné. Od propuknutí duševní choroby její dcery uplynulo už jedenáct let, dcera se stále léčí, ovšem letos začala studovat vysokou školu.
Jenže návštěvu u psychiatričky označuje za zklamání. „Paní doktorka vyslechla jen Sofii, mě ani potom nepozvala dovnitř. Pouze mi pak ve dveřích řekla, že se jedná o posttraumatickou stresovou poruchu, a dala mi do ruky recept na antidepresiva,“ říká. Žádné rady, jak postupovat, kdyby se stav zhoršil, nebo jak s dítětem komunikovat, matka nedostala.
Co se dočtete dál
- Co obsahuje „krabička poslední záchrany“ pro případ duševní krize?
- Jaké chyby dělají rodiče nebo kolegové v zaměstnání, když se snaží poskytnout první pomoc někomu, kdo se dostal do těžkého psychického stavu?
- Jak zní pravidlo 5 N organizace Nevypusť duši?
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace










