Jak odstavit Orbána. Maďarsko má po 16 letech naději na změnu. Podle čeho se teď lidé rozhodují?

Tibor Janzsó je evidentně zvyklý dělat věci po zralé úvaze, nikoli zbrkle. Systematicky nyní opravuje garsonku v západomaďarském městě Veszprém nedaleko Balatonu, kterou si koupil z dědictví po otci, a hodlá ji pronajímat. Ví už, jaká bude cena pronájmu, a dumá, jestli s ní na trhu uspěje. Stejně tak se ve svých devětapadesáti letech před dvěma měsíci rozhodl odejít ze zaměstnání kontrolora kvality v továrně na autodíly švédské firmy Novus v nedaleké vesnici Nagyvázsony, kde žije a má dům. „Chci se v klidu rozmyslet, co ještě do důchodu dělat, a mám jeden takový nápad, na který potřebuji čas. Když mi dojdou peníze, tak si zase práci najdu, o to se nebojím,“ říká v opravované garsonce.

A stejný přístup aplikuje i na svoje rozhodnutí, koho bude volit 12. dubna v parlamentních volbách, v nichž je možné, že skončí šestnáctiletá vláda strany Fidesz a premiéra Viktora Orbána. Ten z členské země EU a NATO udělal stát, kde už se pochybuje, zda je stále ještě demokracií.

Tibor, bývalý volič Fideszu, podle svých slov nemá zásadní ekonomické problémy, donedávna měl plat dosahující dvojnásobku průměrné mzdy. Nepotřebuje prý zdravotní systém, jehož stav se viditelně zhoršuje. Děti má už dospělé, takže nemusí řešit jako mladší rodiče, jestli mají podfinancované školy vůbec učitele. „Před dvaceti lety jsem měl Viktora Orbána rád, jeho projevy mě oslovovaly. Ale teď jsem ztratil naději a budu volit proti němu. Ještě ale nevím, jestli opoziční stranu Tisza, nebo někoho jiného,“ vysvětluje Tibor. To, co mu na vládě Fideszu nejvíc vadí, je způsob, jakým si vládní strana a její vedení podmanily státní instituce.