Jiří Kryštofek mladší není žádný střízlík, takže zvednout padesátikilový pytel mouky je pro něj hračka. „Vždyť jde jen o zlomek mé váhy,“ směje se. Pracovní oděv byl původně tmavý, teď převažuje bílá. „U nás ve mlýně se ještě práší,“ prohodí, když nás začíná provádět třípodlažní budovou nad potokem, v němž ještě do 40. let minulého století klapalo vodní kolo. Potok ve vsi Oudoleň na Havlíčkobrodsku vytéká z Mlynářského rybníka, který se rozkládá za severní zdí stavby.
Když vstoupíte do mlýna Kryštofkových, cítíte nejen vůni mouky, která z moderních provozů velkomlýnů vyvanula, ale připadáte si jako během exkurze do vzdálené minulosti. Nebo jako v kulisách některé z vánočních pohádek. Naprostá většina zdejších strojů je ze dřeva, jde o technologii z 20. až 40. let minulého století. „Síta se občas protrhnou, kolejnička se urve, takže to musíme poopravovat, ale funkční to je,“ ujišťuje třiatřicetiletý mlynář. Letos získal za Kraj Vysočina ocenění Živnostník roku, které tradičně vyhlašují Hospodářské noviny. „Nechtěli jsme původní vybavení rozbíjet, jde nám o to zachovat tradiční ráz celého mlýna,“ dodává.
Co se dočtete dál
- V čem dosáhl Mlýn Oudoleň republikového prvenství?
- Jak se Mlýn Perner, který má provoz s největší produkcí v zemi, potýká s tlakem řetězců na nižší ceny mouky?
- Proč si dal Mlýn Perner spočítat uhlíkovou stopu a v čem je jeho majitel k principům udržitelnosti skeptický?
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
