Nejmladší profesorka v historii Univerzity Karlovy vychovává s manželem čtyři děti. Důležitá je disciplína a lidé, na které je spoleh, říká

Se Zuzanou Havránkovou jsme se sešli v Paláci Thurn-Taxisů na Malé Straně, kde sídlí Anglo-americká univerzita. Pro tu ekonomka připravila nový magisterský program, jenž má studentům pomoci pochopit dopady faktu, že se byznys a politické rozhodování stále více prolínají. Havránková má ve svých 39 letech na kontě už více než 30 recenzovaných článků. V červnu se stala historicky nejmladší profesorkou Univerzity Karlovy, kde také působí. Jak se kariéra dá skloubit s výchovou čtyř dětí, když je její manžel Tomáš také velmi úspěšným akademikem? Rozhovor o vědeckém výzkumu, útlumu obchodu kvůli Trumpovým clům i půvabu AI pro ekonomy.

Je ekonomie hlavní téma, o kterém si s manželem doma povídáte? 

Snažíme se o jiná témata. Oba pracujeme z domova, proto se snažíme práci a soukromí oddělovat. 

Bydlíte v menším městě docela daleko od Prahy, v níž přitom máte oba pracoviště. Je to v téhle fázi života výhoda? 

Žijeme v Litomyšli a moc se nám tam líbí. Maloměsto je logisticky příjemnější. Máte blízko přátele i sousedy, kteří pomůžou. Vše se tak zvládá snáz, zvlášť když máte čtyři děti.

Když jste před jedenácti lety vyrazili za studiem do Kalifornie na proslulou univerzitu v Berkeley, už jste měli děti. Jak se to dalo zvládnout? 

Na střídačku, jednou jel na kampus manžel, podruhé já. Doma jsme pracovali tak, jak to děti dovolily. Bylo to možná intenzivnější, než by si člověk přál. 

Hodila se vám americká zkušenost při přípravě nového oboru na Anglo-American University v Praze?

V tradičním českém systému je vysokoškolské studium vnímáno jako právo, zatímco v USA, zejména na prestižních školách, je bráno jako luxusní služba a studenti za něj očekávají špičkovou kvalitu. Američané tvoří na naší škole asi 30 až 40 procent zahraničních studentů, takže je důležité rozumět jejich očekáváním. Zároveň platí, že při nástupu na univerzitu v USA jdete přímo do konkrétního oboru, ten obor si volíte v průběhu prvního ročníku studia. Proto tam není tak časté přerušování studia nebo přestupy na jiné školy, jak to vídáme v Česku. Stejně tak můžete obory kombinovat, pokud se to zdá časově zvládnutelné, třeba kombinace ekonomie s politologií či psychologií. 

K vám přicházejí studenti už rozkoukaní?

Na magistru už lidi vědí, co chtějí. Nabízíme jednoleté magisterské studium, což je v zahraničí celkem běžné. Mají ho i Oxford, Cambridge, Harvard a další. V Americe si i to typické dvouleté studium můžete často zkrátit na jednoleté, které běží celý kalendářní rok včetně léta, bez prázdnin. Jde o intenzivní studium, během kterého není možné pracovat, jako je to zvykem u nás. 

Další rozdíl jsou jistě finance.

Nikdy si nebudeme moci dovolit zaplatit člověka třeba ze Stanfordu, který pracuje za mnohonásobek toho, co se platí tady. Což není jen české specifikum, v podobné situaci je celá kontinentální Evropa. V rámci EU není univerzita, která by byla v čele světových žebříčků. Takže americké univerzity nepřeplatíme, ale můžeme zvát skvělé lidi na krátkodobé pobyty. A k tomu je Praha ideální jako globálně vyhledávaná destinace. 

Jak takový krátkodobý pobyt vypadá, jaký má pro studenty přínos?

Jde třeba o dvouměsíční rychlokurz, který je velice intenzivní. Na takové pobyty špičkových lidí se peníze najdou. 

Při informování o nově otevřeném oboru zdůrazňujete propojení ekonomie a politiky. Jak moc se do toho promítnou aktuální události ve světě? Dá se říct, že kdyby výuka začínala loni, byla by náplň jiná?

Rozhodně ne. Donald Trump je prezidentem podruhé a to, co dělá, je sice agresivnější než během prvního mandátu, ale není to nová věc. 

Foto: HN – Honza Mudra

Co říkáte tomu, jak razantně zvedl cla pro řadu zemí?

Ekonomové se na mnoha věcech neshodnou, v tomto případě je ale odpověď jasná: cla škodí nejenom ekonomice, která je zavádí, ale i jejím obchodním partnerům. Tlumí obchod, zvyšují ceny, tedy tím trpí jak populace, tak byznys. Co je ale mnohem horší v tomto případě, je ta neprofesionalita, rétorika kolem, nejistoty, které jsou teď se zaváděním cel spojeny. K vysvětlení třeba pomůže Occamova břitva: když za těmi opatřeními nevidíme žádné ekonomické racionalizace, je to možná tím, že tam prostě žádné nejsou, že zdůvodnění je úplně někde jinde. 

Američané znali Trumpa, věděli, co slibuje. Mohli si přečíst řadu varování před dopady jeho politiky, například dopis desítek nositelů Nobelovy ceny za ekonomii. Přesto mírná většina pro Trumpa hlasovala. Říká to něco o vnímání ekonomie běžnými lidmi?

Volby rozhodlo nejspíše něco jiného než ekonomická stránka. Musíme do politiky, do psychologie davu. Jedno z vysvětlení je, že se projevila poptávka určité části populace po tom pomstít se globálním elitám. A to v očích řady voličů Trumpova opatření splňují. Není v tom ekonomická racionalita, jde o politickou strategii, která si chce získat určitou část populace.

Nemají mnozí Američané důvod si myslet, že je globalizace poškodila?

Když se v důsledku dovozu levného zboží z Číny položí firma, kterou člověk budoval nebo pro ni pracoval, tak si ti, kdo na to doplatili, řeknou, že to není fér. I když globálně z pohledu racionální ekonomické teorie platí, že si jako společnost pomůžeme. Krásný případ je Uber a jeho alternativy v Praze. Jako zákazníci jsme nadšení z ceny a kvality služeb, ale v kůži taxikáře bychom být nechtěli. Všichni milujeme pokrok, jen ať se odehraje u souseda na dvorku, ne u nás. I taxikář se musí přizpůsobit, odvětví se posunou nebo zaniknou a lidé musí dělat něco jiného. To je ten surový darwinistický kapitalismus, ale právě takhle funguje pokrok. 

Umíte si představit, že vysoká celní bariéra kolem Ameriky, pokud ji Trump udrží dlouhodobě, opravdu přispěje k industrializaci Spojených států? 

Pokud se uzavřou před světem, budou se k tomuto cíli dostávat velmi, velmi pomalu.

Rozhovor

Češi pracují a spoří, jako by jeli na kole bez přehazovačky. Našlapou se tak mnohem víc než bohatší sousedé

15. 11. 2024 ▪ 13 min. čtení

Opakovaně jste se ve výzkumu věnovala klimatické změně z hlediska ekonomie. Budete tento aspekt reflektovat i ve výuce? 

Ano, z pohledu ekonomické politiky je tohle jedno z těch velkých témat. 

Ve vašich vědeckých pracích často využíváte metaanalýzu. Můžete přiblížit její princip a přínosy?

Je to statistická metoda, která agreguje výsledky studií na stejné téma. Když se podíváte například na vědeckou literaturu o dopadech pasivního kouření na zdraví, najdete studií opravdu hodně a jejich závěry se mohou hodně lišit. Dokonce mohou dojít ke zcela neintuitivnímu závěru, že pasivní kouření je zdraví prospěšné. Otázka je tedy, jaký je ten opravdový efekt pasivního kouření. A klíčem statistický přístup, který dokáže dát odlišné výsledky dohromady a očistit je o různá zkreslení, která v literatuře zákonitě jsou.

To znamená, že výsledky jsou díky tomu věrohodnější? 

Jak je očištění o různá zkreslení důležité, se třeba ukázalo na vyčíslení společenských nákladů emisí uhlíku. Zjistili jsme, že je tam velká publikační selektivita, tedy tendence vybírat k publikaci výsledky, které editoři nebo autoři z různých důvodů preferují. Průměr byl kolem 290 amerických dolarů na tunu CO₂. Když to očistíte jenom o publikační selektivitu, tak vám náklady klesnou takřka na čtvrtinu. Vlastně nám to říká, že lidé v této literatuře rádi vidí větší čísla a méně publikují ta nižší.

Z toho plyne, že ten nižší výsledek je realističtější? 

Přesně tak. Samozřejmě tohle je globální průměr, realita je trošku komplikovanější. Metaanalýza zvládne výsledek očistit i o různá jiná zkreslení, třeba metodologická, která v těch studiích mohou být, zejména u klimatických modelů. Konkrétně se teď zabývám tím, jakým způsobem autoři odhadují nejistotu. Příklad: I když vás teď nevidím stát, řekla bych, že měříte asi 180 centimetrů plus minus pět centimetrů. Můj odhad není jenom číslo 180, ale také číslo 5. Když máte data na hromadu věcí a chcete z toho něco zjistit, každý odhad je zatížen nějakou nejistotou, dokonce i odhad nejistoty samotné. Třeba v klimatických modelech může být taková nejistota téměř stoprocentní. 

To znamená, že víme, že nic nevíme? 

Dá se to tak říct. Ale pozor, pokud je to tak, vědci to tam uvedou. Ta nejistota je tam obrovská a my máme scénář A, B a C. Můžeme z toho vyvodit něco s určitou úrovní jistoty. Bohužel, když se to následně přenáší do médií, která píší jenom o odhadu a na nejistotu se už nekouká. U klimatických modelů je problém v tom, že nic lepšího nemáme a potřebujeme mít alespoň něco, co by nás trochu více nasměrovalo do budoucnosti. Nikdo ale nemá křišťálovou kouli a předpovídat vývoj pro dalších 50 let je složité. Také máte hromadu parametrů, které vstupují do klimatických modelů, a každý z nich je zatížen nejistotou. Není to tedy jen o výsledku toho modelu, ale i o vstupních parametrech, které tam zadáváte. 

Dá se tedy říct, že výsledek metaanalýzy tu nejistotu eliminuje? 

Metaanalýza je jenom tak dobrá, jak jsou kvalitní podkladové studie.

Jak se obor metaanalýzy vyvíjí? 

Metaanalýza jako taková byla vyvinuta v medicíně, kde se dělají zejména kontrolované klinické experimenty. A protože jsou tyto experimenty drahé, často zahrnují jenom desítky účastníků. Aby se dosáhlo silnějších a obecnějších závěrů, byla potřeba výsledky těchto malých studií spojit.

Ve společenských vědách, a zejména v ekonomii, je situace ještě složitější, protože je prakticky nemožné provádět kontrolované experimenty v měřítku celé ekonomiky. Proto se i různé Nobelovy ceny v poslední době dávaly především lidem, kteří vyvinuli metodologii blížící se experimentům v medicíně. To, že takové experimenty mimo laboratoře ve společenských vědách nejsou, znamená, že metaanalytické postupy vyvinuté v medicíně nelze korektně aplikovat na naše studie. My se to pokoušíme zlepšit. Teď vychází článek v časopise Nature Communications, kde představujeme metodu, která si poradí se společenskovědním datovým souborem.

Dají se k vašemu výzkumu využít nástroje umělé inteligence?  

Foto: HN – Honza Mudra

V současnosti AI dokáže samozřejmě úžasně psát v angličtině, takže posouvá každého průměrného výzkumníka o hodně dál. Kromě toho umí udělat hezké rešerše. Část metaanalýzy je sběr dat. Výzkumník si hledá články, které jsou pro něj relevantní. Pak si ten článek musí podrobně přečíst a musí z toho vytáhnout data, která potřebuje. Pokud by tohle celé zvládla umělá inteligence, tak by to bylo úžasné vylepšení.

Zatím to ještě moc nefunguje, ale věřím, že to nepotrvá dlouho, umělá inteligence pořád ještě dělá příliš chyb. To ale nic nemění na tom, že je to revoluční nástroj. Před pár lety bych si tohle nedokázala představit. Z mého pohledu je to revolučnější než internet.  

Jaké máte profesní cíle? 

To je otázka. Teď jsem se začala přesouvat více od praxe k teorii a také s kolegy spolupracujeme se Stanfordovou univerzitou v USA, konkrétně se slavným epidemiologem Johnem Ioannidisem. Určitě bych chtěla metody metaanalýzy dále zlepšovat, aby byly lépe použitelné, aby byly dobře pochopeny a přijímány. 

Máte čtyři děti a děti jsou v naší společnosti často vnímány jako brzda v kariéře. Mnohdy to tak reálně je. Jak je to ve vědě? 

Já jsem vlastně nezačínala v akademickém prostředí, to si mě nějak našlo a zůstala jsem v něm právě kvůli časové flexibilitě. Měla jsem štěstí a také hodně lidí kolem, kteří mě podporovali. To je podle mě základ mít kolem sebe lidi, kteří vám pomohou, když už nemůžete nebo víte, že něco nestíháte. Ve výzkumu pracujeme s delšími lhůtami než třeba v byznysu, což nám dává určitou pružnost. Máme například půl roku na to, abychom něco odevzdali. To znamená, že když jsou děti nemocné, tak můžu být s nimi. Když mi zavolá paní učitelka ze školy nebo ze školky, tak za nimi můžu běžet. Dokážu si práci lépe časově naplánovat a rozvrhnout. 

Jak těžké je takové výpadky následně dohnat? 

Důležitá je disciplína – a musíte mít kolem sebe lidi, na které se můžete spolehnout. Jednou z mých výhod bylo, že jsem měla spolupracovníka v manželovi. 

Předtím jste pracovala v centrální bance. Jak tam výzkum fungoval? Poslední dobou vedení banky jeho úroveň hodnotí kriticky. 

Česká národní banka měla historicky silný výzkum, který vedla profesorka Kateřina Šmídková…

Vy jste mimochodem nositelkou ceny, která je po ní pojmenovaná.

Ona byla výjimečná osobnost a dokázala dostat výzkum ČNB na špičkovou úroveň, díky ní měli velmi dobrou reputaci i v zahraničí. Na různých konferencích znali její jméno, její práci. Co je ještě důležitější, banka měla nezávislou vnitřní oponenturu, která tam fungovala pro jakýkoliv produkt, který vznikl v rámci jiných oddělení. Tohle zmizelo zavřením výzkumného odboru. Vy ale potřebujete nějaký interní orgán, který oponuje v rámci interní diskuse. Například podklady, které bankovní rada dostává, na základě nichž by se měla rozhodovat, co udělá s měnovou politikou. Teď se to naštěstí od ledna změnilo. V ČNB opět vzniklo samostatné oddělení pro ekonomický výzkum, které vede Simona Malovaná. 

Proč se podle vás nepodařilo ČNB na místo po Kateřině Šmídkové tak dlouho někoho přivést? 

K tomu bych se nerada vyjadřovala. 

Není střídání silnějších a slabších období zákonité i ve výzkumu?

Nedávno jsem byla s celou rodinou několik měsíců na Novém Zélandu. Země je známá v oblasti monetární politiky tím, že přišla s inflačním cílováním. To přijali díky skvělému výzkumnému oddělení, které v centrální bance fungovalo. A samozřejmě také díky souhlasu guvernéra, což bylo tehdy odvážné. Oddělení mělo obrovskou prestiž. Bylo velice známé ve světě. Jenže inflační cílování přijali začátkem devadesátých let. Od té doby o Novém Zélandu v této oblasti nikdo nic neslyšel. 

Co se stalo? 

Nový guvernér, který tam nastoupil, pocházel z praxe. Výzkum se mu nezdál jako příliš potřebný, takže s ním skončil. Národní banka Nového Zélandu teď není známá vlastně ničím novým. Neprodukuje kvalitní výzkum, protože si nedokáže udržet kvalitní lidi. Když jednou něco zrušíte, je pak strašně těžké to znovu postavit. Proto držím České národní bance palce.