Emoce kolem Tomáše Mikolova. V grantech neuspěl, teď chystá „svou“ OpenAI a vymýšlí levnější umělou inteligenci

Pracoval pro technologické giganty, jako je Google, Facebook nebo Microsoft. Skokově zdokonalil fungování aplikací pro rozpoznávání a zpracování jazyka, za což získal mnoho cen a s počtem citací v odborných časopisech se zařadil k naprosté vědecké špičce. Před pěti lety se rozhodl vrátit do Česka, usídlil se na Českém vysokém učení technickém (ČVUT) a vytvořil výzkumný tým k umělé inteligenci. Jenže nedávno oznámil, že tuzemský systém grantů je nesmyslně nastaven a on už se nechce handrkovat o každou korunu.

Na veřejné instituci skončil a odešel vytvářet svůj vlastní start-up, Česko pak pohltila nevídaná vlna zájmu o nastavení grantového systému ve vědě. Zatímco se vina svalovala na kdekoho, i samotného Mikolova, ten představil první výsledky měsíčního bádání v soukromém sektoru. A hned vzbudil zájem investorů i veřejnosti. Co Mikolov chystá a jak chce ze svého start-upu udělat evropské centrum AI? 

Svým odchodem jste rozbouřil debatu o tom, jak v Česku funguje grantový systém, zároveň se objevily výtky vůči vám, že vy sám žádost o peníze neumíte napsat, a proto jdete raději do soukromého sektoru. Jak to zpětně celé vnímáte?

Je otázka, co po vědě chceme. Jestli má produkovat výsledky, nebo profesionální sepisovače grantů. Já třeba ty výsledky mám, v Česku jsem nejcitovanější vědec podle databází Google Scholar či Semantic Scholar. Bylo až úsměvné sledovat pokusy shodit vše, čeho jsem ve světové vědě dosáhl. Třeba tvrzením, že jsem za celou kariéru vymyslel jen jednu věc, která měla úspěch, a z toho mám všechny citace. Přitom já ve svém profilu na Google Scholar teď vidím sedm článků, u kterých jsem první autor, a každý z nich má přes tisíc citací. Tím mimochodem netvrdím, že jsem nejlepší vědec – citace nejsou vše. Ale myslím, že ten kontrast je prostě do očí bijící: na mých algoritmech stojí známé převratné objevy, jako je ChatGPT, ale v grantových soutěžích v Česku jsem pravidelně končil mezi posledními, a když si dovolím odejít z univerzity, tak řada méně úspěšných kolegů, kteří ale ty granty mají, přispěchá s kritikou. Tedy kritikou mojí osoby, ne toho grantového systému.