Jak žít moderně ve staromódní společnosti. Do kin míří snímek, který si podmanil (nejen) festivaly

Ulici lemují stánky trhovců, nad městem se zvedá ranní opar, siluety se zhmotňují. Ty dvě ženy oblékly azurově modré sárí. Zdravotní sestry. Prabha a Ana pocházejí z Kéraly v jihozápadní Indii, v Bombaji bydlí společně v malém bytě, pracují v nemocnici, každé ráno se prodírají shonem velkoměsta i svých osudů… A to, co začíná uprostřed každodenního stereotypu nabírat na síle, je jejich nepovedený vztah k mužům. Ti mají totiž tu zvláštnost, že jsou buď jinde, nebo přicházejí potají. A pak jsou tu muži uprchlí, nemilovaní, zakázaní, mrtví. Nezapomeňme, jsme v Bombaji, jde tedy o kastovní uspořádání, o tíhu tradic. Ženy v modrém sárí chtějí žít ale už jinak.

Film Záblesky naděje se stal loni, po třiceti letech, prvním indickým filmem uvedeným opět v hlavní soutěži v Cannes a režisérka Payal Kapadia je jediná filmařka indického původu, která získala Velkou cenu proslulého festivalu. „Zkoumám přátelství – vztah, který nemá pevně danou definici. Jak stárneme, přátelé se často stávají naší největší oporou, někdy dokonce větší než rodina,“ řekla, když přebírala ocenění. A kritik Le Monde k tomu poznamenal: „Payal Kapadia něco hledá: emoce, které proudí mezi ženami. A také vidí, jak se jejich otevřenost světu proměňuje ve vnitřní krajinu. Není pochyb o tom, že ji jednoho dne najde.“ 

Záblesky naděje (2024)

FILM, režie Payal Kapadia, distribuce Aerofilms, v kinech od 29. 5.