Pustili jsme do politiky i životů lež jako něco, co tam patří, říká prezidentem vyznamenaný kněz z Neratova

Během zhruba tří desítek let se díky práci neratovského faráře Josefa Suchára a jemu blízkých lidí proměnilo vybydlené údolí pod Orlickými horami v živou ves. Práci a bydlení tu našli zejména mentálně postižení lidé a ti, kteří o ně pečují. Obnovený kostel s originální skleněnou střechou a celý takzvaný neratovský zázrak jezdí zejména o víkendech obdivovat lidé z celé země. Kněz Suchár za to v den výročí vzniku Československa dostal od prezidenta republiky Petra Pavla Řád Tomáše Garrigua Masaryka. V rozhovoru pro HN popisuje nejen to, jak se podařilo propojit péči o handicapované lidi s byznysem, jak na jeho světské aktivity nahlíží v církvi či co je hlavní příčinou nynějšího rozdělení společnosti nejen v Česku. A také o tom, jak přemýšlí o smart village.

Čím byste začal vyprávění o neratovském údolí, o jeho znovuoživení?

Asi legendou spojenou se vznikem tohoto poutního místa, vlastně průšvihem, který se tu stal. Nezodpovědný sedlák vyklepával dýmku nad hnojištěm, to se vzňalo a shořela celá Rokytnice. Faráři se pak ve snu zjevila Panna Maria a ta mu poradila, ať udělá procesí do Neratova a dá zasvětit tamní kostelík. On nelenil, podle snu nechal vyřezat sošku a na svátek Nanebevzetí Panny Marie sem starou císařskou cestou s procesím doputovali. A legenda praví, že hned na svátek narození Panny Marie při modlitbách v kostelíku, který tehdy stál na jiném místě, byla u té sošky uzdravena z nevyléčitelné nemoci rokytnická žena. Lidé pak začali na místo putovat. 

A kdy vyrostl dnešní kostel?

Někdy kolem roku 1700, když už malý kostelík nestačil návalu poutníků, tak bylo rozhodnuto o stavbě kostela nového. Ten byl dostavěný roku 1733. Vzniklo tu mariánské poutní místo a ta mají všechna zvláštní fluidum. V církvi se tomu říká, že jsou naplněná milostí Boží. Lidsky řeknu, že je to místo, kam dorazíte a máte pocit, jako by vás někdo pohladil.

Příběh o opilém sovětském vojákovi, který na konci druhé světové války kostelu zničil střechu, je pravdivý?

Ano, bylo to 10. nebo 11. května a vystřelil z pancéřové pěsti. Hovořil jsem s ženou, jejíž tatínek to viděl. Jenže český správce, který měl dohlížet na německé obyvatelstvo, nechtěl dovolit hasit kostel bez svolení ruského velitele, tak ten tatínek prý jel na kole asi dva kilometry získat povolení, jenže než se vrátil, tak došková střecha samozřejmě shořela. Ale interiér zůstal zachovaný. Hned se začalo s opravami, novou střechu se ale podařilo zhotovit jen částečně. Odsunuto bylo totiž skoro veškeré místní obyvatelstvo a po roce 1948 se už pokračovat nepodařilo. Každý z kněží, kdo o to usiloval, byl buď zbaven státního souhlasu, nebo ho komunisté obvinili z nedovoleného podnikání.