Jak být introvert, uspět v práci a žít naplno. Příběhy lidí, kteří se popasovali se svým „handicapem“ a překvapili okolí

Porady většinou promlčel, na firemní večírky chodil jen se sebezapřením a před lidmi na nich raději hledal azyl na toaletě. Petr Melovič je introvert a nazývá to handicapem. „Na poradě nás sedává i deset a často jsou docela živé. Stává se, že tři čtyři kolegové si vyměňují názory na různá témata, ale já se donedávna do diskuse nezapojoval. Než něco řeknu, mám ve zvyku si to pořádně promyslet. Jenže než jsem si to rozmyslel, najelo se na další téma, a tak jsem raději mlčel,“ vypráví čtyřiadvacetiletý manažer prodeje ve společnosti Volkswagen Financial Services při rozhovoru v kavárně na pražském sídlišti Novodvorská.

Když firma pořádala teambuildingovou nebo společenskou akci, většinou na ni šel, protože chtěl ukázat, že je „týmový hráč“. Ovšem pak to celé protrpěl. Nenapadala ho žádná témata pro „small talk“, obával se, že bude ostatní nudit, a občasná, spíše křečovitá komunikace ho notně vyčerpávala. „Odcházel jsem na záchod, kde jsem se zavřel třeba na 20 minut, potřeboval jsem být o samotě a srovnat si myšlenky.“ Podle psychologů je právě tohle jeden z hlavních znaků, který odlišuje introverta od extroverta. Zatímco ten druhý dobíjí energii mezi lidmi, ten první se restartuje o samotě. Což v povoláních, která jsou založená na komunikaci, může být problém.