Vysloužil si přezdívku Frankenstein sportu. V Oxfordu vystudovaný právník, australský byznysmen Aron D’Souza přišel s myšlenkou uspořádat „olympiádu“ bez dopingových kontrol, kde má podle plánů organizátorů padat jeden světový rekord za druhým. Prvnímu známému zájemci o kontroverzní akci, mistru světa v plavání Australanu Jamesi Magnussenovi, přislíbili pořadatelé odměnu milion dolarů, pokud pokoří dosavadní nejlepší světový výkon v možná nejsledovanější plavecké disciplíně: závodu na 50 metrů ve volném stylu. „Naliju šťávu do žaber a do šesti měsíců to bude moje,“ citovala plavce letos v únoru BBC. Kde a kdy přesně se budou Enhanced Games (v překladu vylepšené či obohacené hry) konat, zatím nebylo určeno. Mluví se o příštím roce a některém ze stadionů na jihu USA. Po letních olympijských hrách v Paříži má na Enhanced Games začít „kvalifikace“.
Ředitel Antidopingového výboru ČR Martin Čížek připouští, že plán zorganizovat závody, které popřou dosavadní filozofii boje proti zakázaným látkám, je nyní častým tématem hovorů kolegů v branži. Nenarazil prý zatím ale na nikoho, kdo by myšlenku „olympiády na drogách“ obhajoval. „Jedno pozitivum mít přece jen budou: oddělí se zrno od plev,“ tvrdí Čížek. „Sportovci, kteří budou ochotni potlačit v sobě morálku a etiku kvůli penězům, které tam jsou asi jedinou motivací, by neměli mít možnost vrátit se zpátky do sportu založeném na pravidlech antidopingu.“
D’Souza před třemi měsíci tvrdil, že ho kontaktovalo už „několik tisíc“ zájemců o akci. Mnozí z nich podle něj posílají videa, na nichž „potají překonávají světové rekordy“. Což je prohlášení, které velkou důvěru nevzbuzuje. Kromě zmíněného plavce Magnussena zatím nikdo z údajných zájemců veřejně nepromluvil. Není znám ani nikdo z Česka. Enhanced Games ale už přilákaly několik velmi solventních investorů. Například Američana Petera Thiela, spoluzakladatele platební služby PayPal.
Hry pro 21. století, nebo boj o život?
Letos 64letý Remigius Machura, někdejší reprezentant Československa ve vrhu koulí, jenž je jedním z mála sportovců, kteří přiznali, že brali doping, by na „vylepšené hry“ nejel – ani kdyby byl v nejlepším atletickém věku. „Mohlo by skutečně docházet k poškození zdraví těch, kdo tam budou závodit. Navíc už se pak kvůli pravděpodobnému zákazu nebudou moct účastnit jiného organizovaného sportu. To by ta skupina miliardářů musela vypsat tak velké odměny – a to třeba jen za účast –, aby ti sportovci poté už nemuseli dělat nic do konce života,“ zamýšlí se Machura. Dnes pracuje jako trenér atletů pražské Sparty. Jeho tuzemský koulařský rekord platil téměř 30 let do roku 2017. Dosáhl jej těsně po vypršení dvouletého trestu za užití zakázaného steroidu stanozololu. Atlet vždy tvrdil, že podpůrné prostředky bral v rámci totalitním státem řízeného programu kvůli ochraně zdraví, a ne kvůli zlepšení výkonu.
Všeobecně se však má za to, a lékaři to dokládají fakty, že dlouhodobé užívání dopingu spíše škodí než naopak. Může mít za následek ztrátu vlasů, poruchy potence, nemoci jater i srdce. Přestože organizátoři Enhanced Games ujišťují, že sportovci budou na hrách pod maximálním lékařským dohledem, kritici se obávají, že dopad na zdraví závodníků může být fatální. „Lidé budou umírat,“ varoval dvojnásobný olympijský vítěz v plavání z Austrálie Kieren Perkins, který o kontroverzních hrách mluvil jako o akci na „hraně zločinu“. Britský deník The Guardian citoval také funkcionářku novozélandského sportovního svazu Raelene Castleovou, jež plánovaný počin přejmenovala na Hunger Games či Hru o oliheň – podle filmových děl, v nichž není nouze o umírání.
Organizátor D’Souza nicméně mluví o „renovaci“ současné podoby olympijských her. „Podobně jako byla v roce 1896 oživena a přizpůsobena viktoriánské době starověká olympiáda, Enhanced Games renovují olympijský model pro 21. století,“ prohlašuje na stránkách iniciativy D’Souza, podle nějž je hry třeba adaptovat na současný technologický i medicínský vývoj.
Vedle Petera Thiela, jenž se k svému angažmá veřejně zatím nevyjádřil, ale jeho jméno web Enhanced Games od ledna uvádí, představil organizátor D’Souza další dva byznysmeny, kteří jsou ochotni do sporného podniku investovat. Prvním z nich je německý miliardář Christian Angermayer žijící na Maltě, jenž podniká v biomedicíně, psychofarmakách či umělé inteligenci. Dalším je Američan Balaji Srinivasan investující do technologií. „Očekávám, že Enhanced Games přerostou v nepřehlédnutelnou pravidelnou akci, kde (….) budou sportovci dosahovat nových vrcholů a která přiláká obrovské množství nadšených fanoušků,“ řekl magazínu Business Insider investor Angermayer. Své angažmá v projektu označil za „přirozené pokračování“ svého podnikání v oblasti longevity (dlouhověkosti) a human enhancement (vylepšování člověka), jak se říká biomedicínskému oboru experimentujícímu s genetikou či umělými náhradami lidského těla.
D’Souza argumentuje také tím, že současný olympijský model poškozuje sportovce finančně. Uvedl, že Mezinárodní olympijský výbor vykázal jen mezi lety 2017 a 2021 příjmy ve výši osmi miliard dolarů, a zatímco funkcionáři si podle něj žijí na vysoké noze, sami sportovci nedostávají od světové olympijské asociace nic. Některé medailisty sice odměňují jejich země, ani to však není vždy pravidlem. Angermayer pro Business Insider ujišťoval, že „vylepšené hry“ budou určitě ziskové a nabídnou slušné odměny pro ty, kteří „soutěží férově“.
Enhanced Games zajistí všem rovnou startovní čáru, protože v současném vrcholovém sportu se běžně dopuje. To je další argument zastánců kontroverzní akce. Připomínají, že mnohé oslavované výkony byly později vymazány ze záznamů, protože se přišlo na to, že byly dosažené díky zakázaným podpůrným prostředkům. Příběhy sedminásobného vítěze Tour de France Lance Armstronga, olympijského vítěze ve sprintu na 100 metrů Bena Johnsona, řady ruských a mnohých dalších sportovců jako by jim dávaly za pravdu.
Výmluvná je třeba tabulka deseti nejlepších světových mužských výkonů ve sprintu na 100 metrů. Kromě absolutního rekordmana Usaina Bolta z Jamajky nebyli nikdy přistiženi při dopingu už jen dva další hvězdní sprinteři z první desítky, Američan Maurice Green a Richard Thompson z Trinidadu.
Předstírání fair play
Před sedmi lety však vyvolala pozdvižení tehdy zveřejněná studie Světové antidopingové agentury známé pod zkratkou WADA, podle níž v anonymním dotazníku provedeném v roce 2011 přiznala braní nedovolených podpůrných prostředků v předchozích dvanácti měsících zhruba polovina oslovených špičkových sportovců: konkrétně 43,6 procenta účastníků atletického mistrovství světa, a dokonce 57,1 procenta sportovců, kteří přijeli na Arabské hry. Což byla čísla, která vysoko převyšovala počet sportovních hříšníků dopadených při oficiálních dopingových kontrolách WADA, který se pohybuje mezi jedním a dvěma procenty.
Zmíněná studie je podle očekávání citována na stránkách Enhanced Games. Propagátoři projektu obviňují současný antidopingový systém z neefektivnosti, represivního přístupu a pokrytectví: „Olympijské hry nejsou tak ‚bezdopingové‘, jak mnozí tvrdí. Zatímco většina sportovců dodržuje pravidla WADA, významná část soutěžících užívá nedovolené prostředky.“
D’Souza a spol. upozorňují mimo jiné na podle nich nedostatečné potírání dopingu na Jamajce, jejíž běžci pravidelně odvážejí medaile z olympijských her. V roce 2013 totiž výkonná ředitelka jamajského antidopingového výboru Renee-Anne Shirleyová přiznala, že během čtyř měsíců před olympiádou v Londýně, která se konala v roce 2012, se u sportovců malého ostrovního státu uskutečnil pouze jediný test na přítomnost zakázaných látek. „Poněvadž testovací program jamajského olympijského týmu je výrazně horší než program uskutečňovaný v bohatších státech (například v USA nebo Austrálii), vyplývá z toho, že světové soutěže jako olympiáda neprobíhají férově,“ vyvozuje web Enhanced Games.
„Sport už dávno není čistý, je to jen hra, že to tak je,“ myslí si i Remigius Machura, který poukazuje na podle něj nerovný přístup organizace WADA k dopingovým hříšníkům. Řada případů skutečně pochybnosti vyvolává. Jeden z nejzajímavějších se odehrál ve finále běhu na 100 metrů na olympiádě v roce 1988 v Soulu. V něm vylepšil vlastní světový rekord Kanaďan Ben Johnson, který však byl tři dny poté diskvalifikován, protože při kontrole mu byl v moči odhalen steroid stanozolol, podobně jako koulaři Machurovi o tři roky dříve. Olympijským vítězem byl tedy dodatečně prohlášen druhý v pořadí, Američan Carl Lewis. Podle tehdejších pravidel ale měl o nejcennější kov přijít za jiný prohřešek také Lewis. To se ale v té době nevědělo.
V jeho případě se totiž ozval až patnáct let po soulské olympiádě sportovní funkcionář Wade Exum, který měl dříve na starosti dopingové kontroly u amerických olympioniků. Exum poskytl médiím kopie výsledků testů reprezentantů USA v kvalifikaci na zmíněné olympijské hry. Ty ukazovaly, že zhruba stovka sportovců měla pozitivní nálezy a neměli na hrách vůbec startovat. Konkrétně u Lewise byly zjištěny tři zakázané stimulanty, efedrin, pseudoefedrin a fenylpropanolamin. Federální soud v Denveru později případ odložil pro nedostatek důkazů a Americký olympijský výbor se hájil tím, že sám Exum byl členem kontrolní komise antidopingového výboru a na žádné nesrovnalosti nikdy neupozornil. Lewis však užití zmíněných látek přiznal. Vysvětloval to tím, že byly součástí doplňku stravy, který se tehdy běžně prodával. Z dnešního pohledu je zajímavé, že nejvyšší hladina zakázané látky, jež byla u rekordmana zjištěna, byla na úrovni, která by dnes byla považována za negativní nález. Tehdy však k diskvalifikaci stačila. „Nechápu, proč se někdo snaží vytvořit kauzu, která neexistuje, protože ke všem se přistupovalo stejně. O čem je tedy řeč?“ prohlásil Lewis pro BBC. Atletická hvězda je dnes členem několika sportovních síní slávy, kdežto Ben Johnson, jemuž byly odňaty všechny medaile a rekordy, je považován za černou ovci sportu.
Johnsonův trenér Charlie Francis popsal svou verzi případu v knize Speed Trap (Past rychlosti) z roku 1991. V ní tvrdí, že anabolické steroidy brali všichni jeho svěřenci, což podle něj bylo u špičkových atletů v té době běžné. Francis navíc argumentoval tím, že Johnson nemohl být pozitivně testován na stanozolol, protože dával přednost jinému steroidu, furazabolu. Kanadský sprinter později obvinil bývalého hráče amerického fotbalu André A. Jacksona, přítele Carl Lewise, že stanozolol zřejmě nasypal do piva, které v testovací místnosti v Soulu podal Johnsonovi, aby se mohl kvůli testu vymočit. „Samozřejmě že mohu říct, že jsem to neudělal. Ale taky mohu říct, že jsem to udělal. Čemu to prospěje?“ říká Jackson v knize Richarda Moorea Nejšpinavější závod dějin: Ben Johnson, Carl Lewis a finále na 100 metrů na olympiádě 1988.
Držitelem rekordu na 100 metrů je dnes Usain Bolt s časem dosaženým v roce 1999 v Berlíně. Ženský rekord na téže trati v podobě 10,49 vteřiny pochází ještě z roku 1988 a má ho na svém kontě Florence Griffithová-Joynerová, Američanka známá i svými extrémně dlouhými nehty na rukou. Po jejím skonu v pouhých 38 letech, kdy zemřela zadušením ve spánku, se začaly objevovat spekulace, že běžkyně zemřela kvůli dlouhodobému užívání dopingu. Podezření vzbudilo také to, že Američanka skončila svou hvězdnou kariéru ihned po triumfu z roku 1988. Rok poté její týmový kolega z reprezentace Darrell Robinson tvrdil, že Griffithové-Joynerové prodal zakázaný růstový hormon, nepřinesl však důkazy a byl tvrdě kritizován atletickou komunitou, což vedlo k předčasnému konci jeho kariéry. Po smrti sprinterky uvedl předseda lékařské komise Mezinárodního olympijského výboru Alexandre de Merode, že během olympiády v Soulu v roce 1988 byla sprinterka podrobena velmi důkladným dopingovým testům a nebylo u ní zjištěno nejmenší pochybení. Griffithová-Joynerová je stále členkou Síně slávy reprezentace USA.
Vláčeni bahnem
Organizace Enhanced Games vytvořila na svém webu vlastní „síň slávy“, nazvanou Enhanced World Records. Tam uvádí řadu zrušených světových rekordů a jejich držitele včetně Bena Johnsona či Lance Armstronga. Ten dosáhl největší rychlosti zaznamenané na bicyklu – 11,58 metru za vteřinu v roce 2005. O sedm let později však o všechna ocenění přišel. „Na každé olympiádě skupina udatných sportovců překoná světové rekordy, aby jim pak byly odňaty medaile, ukončeny kariéry a jejich jména byla vláčena bahnem. Je načase uzavřít tento represivní cyklus. Projekt Enhanced Games proto přepisuje seznam světových rekordů a vyzdvihuje následující sportovce za jejich statečnost,“ píše se v poněkud patetickém tónu na stránkách iniciativy. Do stejného šiku k suspendovaným rekordmanům byla zařazena třeba i česká běžkyně Jarmila Kratochvílová, která se může pochlubit nejstarším světovým rekordem v atletice. V roce 1983 zaběhla 800 metrů za dodnes nepřekonaných 1:53:28 minuty. Kratochvílová byla do loňska také držitelkou nejrychlejšího času na 400 metrů. Začala však být obviňována, že takové výkony mohla vytvořit jen díky užívání zakázaných prostředků. To atletka vždy odmítala. Pracovníci Enhanced Games uvádějí, že Kratochvílovou nebo třeba východoněmeckou běžkyni Maritu Kochovou do alternativní síně slávy zařadili jako zástupce sportovců, kteří „utrpěli nespravedlivé poškození reputace“.
„Nevím, jestli je citlivé dát Jarmilu Kratochvílovou na takový seznam, protože pokud jde o ni, jsme pořád v rovině spekulací. Nikdy žádný pozitivní nález neměla. V té době ale stát užívání látek podporoval a dělal propagandu i skrz výsledky ve sportu, takže je pravděpodobné, že podpůrné prostředky užívala,“ říká šéf dopingových kontrolorů Čížek. Podle něj však bylo tehdy pro sportovce těžké nabízený program odmítnout. „Navíc antidopingová kontrola vlastně neexistovala. Dnes se něco podobného děje v Rusku. Tam jako by nereflektovali, že se doba změnila, u nás k tomu naštěstí přistupujeme jinak.“
Jak ale ukázaly případy Johnsona, Armstronga a dalších, doping nebyl a ani po pádu železné opony není jen záležitostí Východu. Jedním z nejvýraznějších steroidových skandálů byl třeba případ kalifornské soukromé laboratoře BALCO, která dodávala anabolika špičkovým, převážně americkým sportovcům do roku 2002, kdy začalo její policejní vyšetřování. Mezi příjemce steroidů od této firmy patřila i běžkyně Marion Jonesová, která musela následně vrátit všech svých pět olympijských medailí, z toho tři zlaté získané na olympiádě v Sydney v roce 2000.
Také způsob, jakým kontroly probíhají, se často setkává s nevolí. Takřka policejní metody hraničící pro leckoho s porušováním lidských práv propagátoři Enhanced Games rovněž využili při obhajobě svého záměru. Asociace WADA v roce 2004 totiž vytvořila stále platný systém namátkových kontrol atletů, kteří jsou povinni určit jednu hodinu denně, kdy budou kterýkoliv den v týdnu k dispozici. Musí dodat rovněž informaci o místě svého pobytu, aby je antidopingoví komisaři mohli najít a odebrat vzorky krve a moči. D’Souza to nazval „orwellovskými praktikami“ a prohlásil, že sportovci by měli mít stejně jako ostatní lidé právo na soukromí a tělesnou integritu.
Systém v roce 2009 napadla belgická sportovní asociace, která jej označila za porušení Evropské úmluvy o ochraně lidských práv. Se svou stížností ale neuspěla, stejně jako třeba fotbalové federace FIFA a UEFA. Většina sportovních svazů však systém WADA podporuje. „A to je dobře, protože pořád budou sportovci, kteří chtějí obcházet pravidla. Jediné, co s tím můžeme udělat, je proti tomu bojovat. Nic lepšího člověk zatím nevymyslel,“ je přesvědčen Martin Čížek z Antidopingového výboru. Záměr uspořádat Enhanced Games považuje za velmi špatný vzkaz především k mládeži. „Mohli by závodníky, kteří tam pojedou, považovat za vzor a zakázané látky začít také užívat, aniž si uvědomí následky pro své zdraví anebo hrozbu zákazu sportovní činnosti.“
Doping tě na bednu nevystřelí
Remigius Machura se domnívá, že pokud „vylepšené hry“ proběhnou, rekordy na nich navzdory očekávání organizátorů a části veřejnosti padat nebudou, rozhodně ne jeden za druhým. Podle bývalého koulaře se tím prokáže, že doping prostoupil už oficiální sport natolik, že dosažení nejlepších výkonů se bez něj neobejde. Pravděpodobnějším scénářem ovšem je, že na „alternativní“ hry nepřijedou světové špičky a u průměrných sportovců pak ani doping nic nezmůže.
„Nefunguje to tak, že si vezmu zakázanou látku a ta mě vystřelí rovnou na bednu,“ podotýká Martin Čížek a dodává: „Doping spíše pomáhá v tom, že umožní zvládat extrémní tréninkové dávky a sportovec přijede díky nepovoleným prostředkům na závody lépe připravený než ostatní, což je samozřejmě neetické a porušení fair play.“ Podle Čížka je dnes trendem v jeho oboru zaměřit se spíše na testy před sportovními akcemi než přímo na nich. Šéf kontrolorů nicméně ujišťuje, že na olympiádu v Paříži se WADA chystá důkladně a testovat se na hrách bude intenzivně. Ředitel kontrolorů doufá: „Nemělo by se stát, že tam někdo vyhraje díky zakázané látce.“
