Mladí nejsou sněhové vločky, mají daleko náročnější podmínky pro život, říká o jejich psychice Petr Winkler

Za stále se zhoršujícím psychickým stavem Čechů nestojí jen společenské krize a zanedbaná péče. Lidé se teprve učí vyrovnat s vysokou mírou odpovědnosti, kterou mají za sebe samotné. To vše umocněné sílou sociálních sítí způsobuje nejen v mladých lidech úzkosti a pocity méněcennosti. Ředitel Národního ústavu duševního zdraví (NÚDZ) Petr Winkler pozoruje, že se zátěž zdravotního systému postupně přesouvá do oblasti duševního zdraví. Ze všech onemocnění v ní ta psychická tvoří až pětinu. Neodpovídají tomu ale peníze, které stát na léčení duše dává.

„Z rozpočtu zdravotnictví jdou na duševní onemocnění jen čtyři procenta. To je obrovský nepoměr. Je naivní si myslet, že je možné, aby se s tím systém sám vyrovnal. Udělat ten přesun je ale extrémně náročné, protože někde musíte naopak ubrat. A to je vždycky politicky hrozně nepopulární, spoustu lidí naštvete,“ říká v rozhovoru s HN. A také dává rady, jak svou psychiku zocelit.

Jaká je duševní kondice Čechů?

Záleží, co tím myslíte. Pokud jde o výskyt duševních potíží, jako jsou úzkosti a deprese, z našich průzkumů vychází, že je má přibližně každý třetí až čtvrtý. To se tak nějak shoduje s daty, která vidíme ve světě. Nahoru to šlo v souvislosti s pandemií covidu-19 a zatím to ještě nekleslo na úroveň před ní. Stresorů, které působí na lidi, je daleko víc. Sice odezněla pandemie, ale přišla válka na Ukrajině, vysoká inflace, krize životních nákladů a tak dále. Vše se to samozřejmě velmi negativně podepisuje na psychice lidí. A to mluvíme jen o dospělé populaci, u dětí a mladistvých je to ještě horší. V našich výzkumech se ukazuje, že přibližně 27 procent deváťáků vykazuje střední i závažnější příznaky deprese a úzkosti zároveň. U mnoha z nich vidíme také poměrně vysoké riziko sebevražednosti. Zároveň je tu pak ještě otázka, kolik lidí odbornou péči skutečně čerpá a jak dlouho na ni čeká. Systém jede naplno a už nejsou kapacity.