Už Charles Darwin se pozastavoval nad faktem, že člověk je jediný živočich, který ve smutku prolévá slzy. Slavný britský biolog nenašel pro lidský pláč racionální vysvětlení a ve své knize Výraz emocí u člověka a u zvířat vyjádřil přesvědčení, že jde o náhodně vzniklý fenomén. Nejnovější výzkumy ukázaly, že živočichové vylučují v slzách látky, pod jejichž účinkem mění zvířata v okolí své chování. Izraelsko-americký tým vedený Noamem Sobelem z Weizmannova institutu věd v Rechovotu nyní odhalil podobný efekt u slz žen. Výsledky jejich výzkumu zveřejnil vědecký časopis PLoS Biology.
Sobel a jeho spolupracovníci získali ke spolupráci šestici žen náchylných k pláči. Těmto „dárkyním“ promítali smutné záběry z různých filmů a odebírali slzy, které se dojatým ženám řinuly z očí. Teprve pak mohli přistoupit k experimentům na mužích. Ty nechali hrát počítačovou hru, v níž lze postupně získávat peníze. Před zahájením pokusu vědci dobrovolníky upozornili, že jim protihráč může část výhry zcizit. Ve skutečnosti dobrovolníci žádného protihráče neměli. Hráli s počítačem naprogramovaným tak, aby část nahromaděných výher před skončením hry bez varování zmizela. Vědci tím muže provokovali k výbuchům zlosti.
Jak tělo umí zahnat chuť na spoustu kalorií. Při hubnutí nemizí jen nadbytečná kila, mění se i mozek
Během experimentu měli dobrovolníci pod nosem upevněný tampon namočený buď do ženských slz, nebo do slabého roztoku kuchyňské soli. Žádný z mužů ale netušil, co jeho tampon obsahuje. Vědce zajímala síla agresivní reakce na „krádež“ výhry. Zjistili, že slzy redukují její projevy bezmála na polovinu. Jasně se to ukázalo také při vyšetření mozku hráčů funkční magnetickou rezonancí, kdy slzy zmírnily nabuzení mozkových center spouštějících agresivní chování. Sobel a spol. z toho vyvozují, že ženy mohly látkami vylučovanými při pláči otupit nejhorší agresivitu násilníků a měly pak větší šanci na přežití. Pláč tedy nebyl zbytečný, ale sehrál ve vývoji lidské společnosti důležitou roli.
