Pískej konec. Česká pravice je prázdná a nekompetentní. A to říkám jako její volič

Tohle není zaujatá kritika od levičáka. Zatím nikdy jsem ve volbách nevolil stranu, která by byla nalevo od středu. Když tedy kritizuju pravici, kritizuju něco, k čemu mám blízko. Jako když fanda svého fotbalového klubu prostě uzná – dneska jsme hráli blbě. Česká pravice hraje blbě. Dlouhodobě.

Je vlastně velmi těžké říct, co je cílem pravice v naší zemi. Tedy když pominu snahu zůstat u moci, což je v politice zcela legitimní ambice. Ale co s touto mocí dělat, čeho jejím prostřednictvím dosáhnout? Nechci, aby měl každý politik nějakou dalekosáhlou vizi. Přílišné snílkovství je nebezpečné – kdo má vize, měl by jít k doktorovi, jak říkával někdejší německý kancléř, sociální demokrat Helmut Schmidt. Česká pravice ale nejenže nemá vize, ona je tak myšlenkově pustá, že jí často chybí i to základní, co bychom od pravice očekávali.

Čeští pravičáci ve skutečnosti excelují hlavně v umění nadbíhat spřízněným zájmovým skupinám. Ze státního rozhazují podobně jako levice, jen tyto peníze posílají jiným adresátům. Ruší EET, protože vědí, že živnostníci jsou jejich voliči. Kupují si střední třídu dotacemi, jako je odpočet úroků z hypotéky nebo státní podpora stavebního spoření. Jde o transfer peněz daňových poplatníků k lidem, kteří takovou podporu nepotřebují. Není to pravicové, pravicové je podporovat ze státního jen ty vrstvy, které si nemohou pomoci samy. ODS, spolu s hnutím ANO a SPD, zrušila superhrubou mzdu, čímž fakticky pomohla střední a vyšší třídě. Zase – poslala peníze do kapes svým voličům bez ohledu na obří díru, kterou tím ve státním rozpočtu udělala.

Idol Thatcherová

Skutečně pravicové by bylo něco jiného. Pokud snížím daně, musím říct, jaké výdaje škrtnu nebo jaké jiné daně zvýším, abych rozpočtový deficit katastrofálně neprohloubil. Nebo ještě jinak – vždyť pro pravičáky v této zemi je idolem někdejší britská premiérka Margaret Thatcherová. Ale „podstatou thatcherismu byla ekonomická reforma, která státu přinesla daňové příjmy, což politikům umožnilo snížit daně. Nikoliv v opačném pořadí,“ konstatuje analytický server EuroIntelligence. Thatcherové vlády například snížily byrokracii a usnadnily podnikání nebo reformovaly školství. Čeští pravičáci se Thatcherovou často zaklínají, ale ve skutečnosti ji neznají. Věří báchorkám o tom, že když sníží daně, příjmy státního rozpočtu se tím automaticky zvýší, protože daňové škrty stimulují ekonomický růst. To je přitom „voodoo ekonomie“, jak to nazval někdejší americký prezident George Bush starší. Tedy pravičák.

České pravici prostě jdou floskule, nikoliv činy. „V naší ekonomice něco evidentně nefunguje, trápí ji strukturální problémy. Data názorně demonstrují, že dosavadní vládnoucí strany svůj úkol nezvládly a že česká ekonomika zůstává levnou montovnou, která si neváží vzdělání, vědy ani inovací,“ shrnul to Jan Adamec z Masarykovy univerzity.

Že jsme montovnou, konstatovala minulý měsíc i Česká národní banka. Jak upozornila, v českém vývozu převažují meziprodukty, například kovové výrobky nebo součásti strojů. „Naopak podíl zboží určeného pro finální spotřebu (15 procent) je jeden z nejnižších v Evropské unii,“ napsala ČNB. Co dělá pravice ve vládě pro to, aby se to změnilo? Rozhodně se nechová tak, že by vzdělání, věda a inovace byly jejími prioritami.

Autor HN

Svět, v němž jsme zbohatli, se hroutí. Jak zachránit kapitalismus a demokracii?

2. 6. 2023 ▪ 6 min. čtení

Na reformy česká pravice rezignovala, k lepení schodku státního rozpočtu, na jehož vzniku má nemalý podíl, ji přinutila jeho neúnosná výše. Ovšem standardní odpovědí českého pravicového politika na otázku, jak na to, je kritika státních úředníků. Jsou zbyteční, vyházíme je. Jasně, určitě bychom našli spoustu úředníků, bez nichž by se stát obešel. Ale všimněte si, že našim pravicovým politikům jde mnohem lépe rétorika než praxe. To bylo předvolebních slibů o redukci státní správy! To bylo předvolebních slibů o škrtnutí státních dotací! Dohromady se tím měly ušetřit stovky miliard korun. V praxi takto současná vláda ušetřila jen drobné.

Pravicové by totiž bylo udělat nejprve analýzu toho, jaké agendy stát nutně musí dělat a bez jakých by se obešel. A podle toho státní zaměstnance někde klidně nabrat, někde naopak propustit. Taková analýza by ukázala, že propouštět můžeme třeba tam, kde by to ale česká pravice připustila jen stěží – policistů máme v přepočtu na obyvatele skoro nejvíc v EU, jak nedávno upozornila Národní ekonomická rada vlády (NERV).

České pravici jde opakování ideologických frází, trpí výrazným nedostatkem kompetence. Výmluvné je, že se u příznivců pravice těší velké podpoře Miroslav Kalousek (TOP 09). Tedy muž, který jako ministr financí svým nekompetentním jednáním přivedl tuto zemi do zbytečné dvojité recese. Kdyby měli jeho nástupci na pravici kompetenci, Kalousek by byl v politickém zapomnění.

Laciné nálepky, chybějící myšlenky

České pravici chybí někdo, kdo by jí dodal myšlenkovou výbavu. V tom je na tom hůř než levice. Ta sice politicky přestala existovat, její voliče vysála prázdná nádoba jménem hnutí ANO. Ale třeba sociolog Daniel Prokop nabízí velmi koherentní středolevicové vidění světa, které reflektuje světové trendy. Takovou výraznou postavu na pravici vidět není. Je pro ni smutným vysvědčením, že snad nejlépe zformuloval středopravicový program komentátor David Klimeš ve své knize Česko versus budoucnost. To, co by měly dělat různé instituty financované politickými stranami ze státních příspěvků a lidé z okolí výrazných politiků, musel sepsat novinář solitér. Kdyby tedy aspoň pravicoví politici jeho doporučení převzali. Ale nezmohli se ani na to.

Česká pravice nemá témata, a tak se vyžívá v kulturních válkách a laciných nálepkách. Kdyby tu nebyl Green Deal a Frans Timmermans, pomalu by neměla o čem mluvit. Třeba místopředseda Poslanecké sněmovny Jan Skopeček (ODS) Timmermanse veřejně nazval „zaslepeným ideologickým fanatikem“. Timmermans určitě udělal dost chyb. Ale jak jinak bychom tedy měli proti změnám klimatu bojovat, o tom Skopeček reálnou představu nemá.

Prakticky vše, co jsme zatím zmínili, samozřejmě není jen českou specialitou. Jestli je někdo mistrem světa ve starání se nikoliv o co nejlepší fungování trhu, ale o zájmy spřízněných skupin, je to pravice v Itálii. Když jdete v Itálii na placenou pláž (a těch je tam velká spousta), můžete si být skoro jisti, že její provozovatel za nájem státu odvádí jen naprosté drobné, ale zisky má pohádkové. A že se nájemcem nestal na základě transparentní veřejné soutěže. Jsou to ale právě pravicové strany, kdo, navzdory rozsudkům soudů, tento systém stále hájí – protože z těchto a podobných drobných podnikatelů se rekrutují jejich voliči. Stejně tak to je pravice, která pravidelně vyhlašuje amnestie za nezaplacené daně. Dává tak třeba živnostníkům signál – klidně stát na daních okrádejte dál, my vám to, až zase budeme u moci, odpustíme. Britská Konzervativní strana, idol české ODS, zase loni vedla stát tak „kompetentně“, že finanční trhy zaútočily na britskou měnu i státní dluhopisy, jako by Británie byla Řeckem z doby dluhové krize eurozóny.

Fanoušek se však stará hlavně o svůj vlastní klub, mně tedy víc leží na srdci česká pravice. Vzhledem k jejímu tristnímu stavu se nedivím spekulacím o vzniku nové strany, která by jen tupě neopakovala ideologické fráze, byla proevropská a reflektovala dění ve světě a byla protržní, nikoliv vehiklem pro přeposílání státních peněz spřízněným vrstvám obyvatelstva. Prostě skutečně pravicová.