(Ne)výchova podle příručky. Jaká bude nová generace dětí a kde chybují školy i rodiče

Kdyby mi někdo před porodem řekl, že si udělám kurz laktační poradkyně, budu dlouho kojit, nosit děti a mít je v lesní školce, řekla bych mu, že asi spadl na hlavu, směje se Tereza Mynářová z Prahy. Ekonomická novinářka zvyklá na přesnost čísel měla perfektně zorganizovaný a naplánovaný život, ale děti to změnily. 

Zezačátku to bylo spíše praktické – nosila je v šátku, aby byla flexibilnější a mohla při jejich uspávání něco dělat. S dcerou spala v jedné posteli, protože to bylo pohodlnější při nočním kojení. Pak se ale dostala do komunity matek, které takové věci dělaly vědomě a své děti přirozeně vedly jinak, než byla zvyklá ze svého dětství ona. S respektem a vlídností. Dávalo jí to větší smysl než tradiční autoritativní výchova, a tak svůj přístup k životu změnila. 

Rodičů, kteří to mají podobně, není málo. A na první pohled je zřejmé, že jich přibývá. Zatímco v minulosti zjednodušeně platívalo, že výchova je jasně daná, dospělý je pán, bezvýhradně se poslouchá, moc se nediskutuje, a když dítě něco provede, dostane na zadek nebo jiný trest, dnes už to obvykle neplatí. Je to člen rodiny, parťák, který sice musí dodržovat pravidla, ale špatné chování se netrestá fyzicky ani zákazy, slušné chování se nevymáhá výhrůžkami a ideálně se ani moc nechválí, aby dítě dělalo věci proto, že chce, a ne proto, aby se zalíbilo. 

Dítě se nenutí do věcí, které dříve platily za normu. Například na hřišti půjčovat své hračky nebo neplakat a nevztekat se. To jsou základy respektující výchovy, kterou na světlo vynesla psycholožka Jana Nováčková a manželé Kopřivovi v knize Respektovat a být respektován, která vychází z neurovědeckých poznatků o tom, jak funguje mozek a lidská osobnost.