Blábolení úspěchu nepřekáží, ale gulášový populismus nic neřeší. Deset poučení z deseti let Andreje Babiše v politice

Přesně před deseti lety začala v české politice nová éra, kterou můžeme bez obav nazvat dobou babišovskou. Trvá dodnes a její konec je, i přes současné přerušení, které by mohl pesimista přirovnat k době meziledové, kdy se nakrátko oteplilo, aby opět došlo k zámrazu, v nedohlednu. I dnes se nakonec točí vše v české politice kolem Andreje Babiše – současné vládní strany drží pohromadě převážně strach z jeho návratu k moci. Jaká jsou poučení, která doba babišovská Česku přinesla? A co si s nimi počít?

1. V politice nikdy není nic jistého. Vzpomínáte, jaké to bylo překvapení, když ve sněmovních volbách 2013 získala strana ANO 2011 byznysmena Andreje Babiše 18,65 procenta hlasů a skončila za smutně vítěznou ČSSD Bohuslava Sobotky těsně na druhém místě? A jak ještě větším překvapením bylo, že ANO nezablikalo a nezhaslo jako jeho populistický předskokan Věci veřejné, naopak se už pár měsíců po volbách vyhouplo do čela preferencí? Byl to opravdu politický šok. Tradiční stabilní systém postavený na soupeření levice–pravice se z Česka vypařil, byv nahrazen labilním systémem stojícím na soupeření brutálního populismu a stran, které lze bez obav nazvat demokratickými. Labilní je tento systém proto, že v případě vítězství populismu hrozí postupná eroze institucí právního státu, proces, který lze nazvat tunelováním demokracie, tak jak ho vidíme například v dnešním Maďarsku. Poučení z toho je prosté: Nikdy se nespoléhejte na to, že když něco funguje, bude to fungovat na věčné časy. A v politice zvlášť.