Thatcherová a Reagan? Zapomeňte, stát je zpět a je velký. Je to dobře, nebo špatně?

Co je třeba udělat, aby se nám dařilo lépe? Americký prezident Ronald Reagan v tom měl jasno: „Vláda není řešením našeho problému, vláda je problém,“ prohlásil. Postoj, že stát je především škůdce a škrtič svobodné iniciativy, jehož je nutné co nejvíc omezit, byl velmi populární v Reaganových osmdesátých letech, stejně jako v devadesátých a nultých letech. Ale s tím je konec. „Ronald Reagan a Margaret Thatcherová v těchto dnech umírají podruhé,“ glosoval to německý konzervativní komentátor Gabor Steingart. Někdejší americký prezident a britská premiérka sice zemřeli už před lety, ale „nyní je ukládán do hrobu taky duch jejich éry“.

Je to pravda. K představě, že státní výdaje nebo regulace jsou automaticky špatně, se dnes hlásí opravdu málokdo. Vezměme si nástupce Reagana a Thatcherové, tedy americké republikány a britské konzervativce. Ti druzí jsou ve Velké Británii u moci už 13 let a daně zvedli na nejvyšší úroveň od padesátých let minulého století. U amerických republikánů nyní nemá příliš smysl mluvit o ideologii, protože se změnili v pouhý kult Donalda Trumpa. Ale i on nasadil masivní státní výdaje třeba na vývoj vakcíny proti covidu-19.

Na rozdíl od doby Reagana nebo Thatcherové je tedy stát opět v kurzu. V různých zemích v různé míře, ale trend je jednoznačný prakticky po celém světě, Česko nevyjímaje. Rétorika politiků je jedna věc, ale ať byl u moci Andrej Babiš, nebo Petr Fiala, byl to stát, který byl povolán jako nástroj k řešení problémů vyvolaných pandemií covidu-19 nebo vysokými cenami energií a válkou na Ukrajině. Je to dobře, nebo špatně?