Náš malý dům: Tři příběhy lidí, kteří si pořídili tiny house, a proč těm dalším usnadní život nový stavební zákon

Ještě v pět hodin ráno bylo místo v rohu jejich zahrady zcela prázdné. Za ranního rozbřesku pak do uličky na konci vesnice na Jihlavsku zahnul kamion s objemným nákladem. „Náš dům jede!“ zaradovala se Beata Kabelka. A opravdu. Řidiči firmy, u které si tiny house s manželem Danielem objednali, právě dorazili s jejich dvoupodlažním „modulárním“ domkem na korbě. „Přemístili obě patra na náš pozemek jeřábem, složili na sebe, smontovali a zavedli přípojky na inženýrské sítě, které jsme měli připravené. V devět ráno už jsme tam stěhovali peřiny a začali bydlet,“ popisuje tmavovlasá žena zásadní změnu v jejich životě, jež se odehrála loni v květnu.

Dnes už mají na svých 33 metrech obytné plochy za sebou rok a čtvrt života a vypadají spokojeně. „Je tu obývací pokoj, koupelna, kuchyň, nahoře ložnice, krb, bojler a úložné prostory pod schody. Víc nepotřebujete,“ usmívá se paní Kabelka, která tiny house obývá se svým mužem a dvěma středně velkými psy. Ti přes den pobíhají mezi domem a zahradou a noc tráví se svými pány pod střechou nového obydlí.