Ubozí človíčkové! litoval Oppenheimer Japonce. Skutečný příběh triumfu a tragédie „otce atomové bomby“

Byla to největší exploze, jakou svět do té doby viděl. Nad pouští Jornada del Muerto v americkém státě Nové Mexiko vyrostl v půl šesté ráno 16. července 1945 po oslňujícím záblesku gigantický atomový hřib, tlakovou vlnu bylo možné cítit do vzdálenosti 160 kilometrů. První test jaderné bomby v historii měl krycí název Trinity a jednačtyřicetiletý Julius Robert Oppenheimer vše sledoval z bunkru vzdáleného deset kilometrů od místa výbuchu.

Když vojenský hlasatel odpočítával poslední vteřiny před explozí, Oppenheimer téměř nedýchal, vzpomínal později americký generál, jenž byl vědeckému šéfovi supertajných laboratoří v Los Alamos v té chvíli nablízku. „Pak se jeho tvář rozjasnila obrovskou úlevou,“ dodal pamětník, jehož citují Kai Bird a Martin J. Sherwin, autoři česky dosud nevydané knihy American Prometheus (Americký Prométheus) z roku 2005. Biografie „otce atomové bomby“ získala Pulitzerovu cenu a posloužila jako podklad filmu Christophera Nolana Oppenheimer, jenž má tento týden americkou i českou premiéru. Jeho diváci nyní mohou posoudit, nakolik filmoví tvůrci pracovali s fikcí či uměleckou licencí. My nabízíme vědcův skutečný příběh – tak jako ho zachytili Bird s Sherwinem a další autoři Oppenheimerových životopisů.