Fialovi nahnědlí kamarádi? Co jim lze věřit a v čem je jejich postoj k fašismu pořád problém

Ideologie a předsudky často zatemní úsudek i jinak inteligentním a rozumným lidem. Třeba Melanii Amannové, přední německé novinářce a jedné z šéfek prestižního týdeníku der Spiegel. Pohoršila se nad tím, že se německý kancléř Olaf Scholz v červnu vydal na návštěvu Říma. S italskou premiérkou Giorgiou Meloniovou, touto „agresivní nacionalistkou“, by snad bylo lepší se vůbec nestýkat, přemýšlela na stránkách Spiegelu. A tvrdila, že Meloniová italskou demokracii ohrožuje podobným způsobem jako Viktor Orbán tu maďarskou.

To je opravdu velký příklad zabedněnosti. Meloniová jistě je nacionalistka, ale tvrdit, že se chová jako Orbán, je jednoduše lež. Proč to o ní přesto slýcháme? Především kvůli její minulosti – v mládí se hlásila k fašismu a dnes vede stranu Bratři Itálie, která přímo navazuje na meziválečné fašisty Benita Mussoliniho. Argument fašismem bývá používán i v české politické debatě – jako zbraň proti ODS, která s Bratry Itálie sedí v Evropském parlamentu ve stejné frakci. A premiér a šéf ODS Petr Fiala Meloniovou označuje za svou velmi blízkou spojenkyni v Evropské unii. 

Jak to tedy s tím fašismem je, do jaké míry je Meloniová a její strana „nahnědlá“? Rozhodně si nevystačíme s černobílým viděním. Italská premiérka není nějaká zakuklená diktátorka, která netrpělivě čeká, až bude moci vykastrovat italskou demokracii jako zmíněný Orbán. Ale stejně tak není pravda ani to, že by s Bratry Itálie a jejich vztahem k fašistické minulosti jejich země bylo vše v nejlepším pořádku. Dodejme, že myslet si, že by současná Itálie mohla být klíčovým spojencem Česka v EU, je iluzorní – ovšem z úplně jiných důvodů, než že by snad Meloniová a spol. projevovali nějaké nedemokratické tendence.