Když v Moskvě před několika týdny houstla nervozita kvůli očekávané ukrajinské protiofenzivě, rozhodl se kremelský vůdce Vladimir Putin zmobilizovat i vyšší síly. Rozkázal přemístit nejslavnější ruský náboženský obraz, ikonu svaté Trojice od malíře z 15. století Andreje Rubleva, z moskevské Treťjakovské galerie do tamní katedrály Krista Spasitele. První červnovou neděli, kdy se slavil pravoslavný svátek Padesátnice, obdoba katolických Letnic, se k ní modlily davy věřících za vítězství ruské armády. Ikona má po zhruba sto letech přejít z vlastnictví státu zpět do majetku církve.
Propojení církve s Kremlem je pevné a obě strany si vycházejí vstříc. Moskevský patriarchát pod vedením nejvýše postaveného biskupa Kirilla otevřeně podporuje válku proti Ukrajině. Patriarcha opakovaně prohlásil, že Putin má mandát od Boha, a ruskou invazi, která připravila o život desetitisíce lidí, označil během letošních Velikonoc za „boj s vládci temna“. „Snaží se věřícím vnutit ideu, že Rusko brání křesťanské hodnoty proti zvrhlému Západu, který chce ovládnout Ukrajinu,“ říká religionista Ivan Štampach.
Modlím se za mír, ten Putinův. Vliv Moskvy v druhé nejsilnější církvi v Česku sílí a řeší se, kam jdou peníze
Podle něj jde o zřejmou manipulaci s náboženskou vírou, ale snahu vrátit vzácnou ikonu církvi, které kdysi patřila, jako takovou odsoudit nelze. „Samozřejmě za podmínky, že se jí dostane náležité péče,“ dodává Štampach. Obraz totiž vyžaduje udržování stálé teploty, vlhkosti a dalších parametrů. Proti přemístění ikony a jejímu „vystavení bezdůvodným rizikům“ podle agentury Reuters marně protestovali v otevřeném dopise někteří členové ruské Akademie věd.
Jenže Putina v přesvědčení, že vítězství ve válce je třeba podřídit vše, těžko něco zastaví. Jednou z nejsilnějších zbraní je totiž propaganda a předchozí marxismus-leninismus nyní uvolnil místo náboženství. Slavná ikona posloužila už na začátku tažení za „osvobození“ Ukrajiny v roce 2014. Krátce před anexí Krymu byl na tento poloostrov z řecké hory Athos převezen obraz Dary mágů a transport tehdy zajišťoval Igor Strelkov, budoucí vojenský velitel proruské Doněcké republiky, která záhy vyhlásila nezávislost na Kyjevu.
