Přílišným solením si zaděláváme na demenci. Vědci nyní odhalili jak

Ve známé pohádce se tvrdí, že sůl je nad zlato. V běžném životě ale platí, že všeho moc škodí. A kuchyňská sůl není výjimkou. Světová zdravotnická organizace doporučuje držet její denní příjem pod pěti gramy, ale většina lidí jí konzumuje dvakrát víc. Tým japonských vědců pod vedením Akihira Mouriho z Fudžitovy univerzity v Tojoake nyní v experimentech na myších odhalil mechanismy, kterými nadměrná konzumace soli přispívá k propuknutí demence. Výsledky jejich výzkumu zveřejnil vědecký časopis British Journal of Pharmacology. 

Mouri a jeho spolupracovníci napájeli myši čtvrt roku vodou s přídavkem kuchyňské soli a zkoumali děje v mozku zvířat. Zvýšená konzumace soli vyvolala nejprve vzestup krevního tlaku. Následně docházelo i ke změnám v částech mozku označovaných jako prefrontální kortex a hipokampus. Prefrontální kortex hraje významnou úlohu při složitém rozhodování. Hipokampus plní klíčovou roli při ukládání informací do paměti.

Myším konzumujícím nadměrná množství soli se v těchto částech mozku mění molekuly proteinu tau. O těchto změnách je známo, že se významně podílejí na vzniku Alzheimerovy choroby. Zároveň v postižených mozkových centrech klesla aktivita bílkovin důležitých pro tvorbu nových spojů mezi neurony, takzvaných synapsí. Na intenzitě své činnosti ubraly také bílkoviny řídící přenos vzruchů mezi neurony. Všechny tyto procesy snižují výkonnost mozku. 

Experiment Mouriho týmu prokázal, že sůl nepůsobí na mozek přímo, ale prostřednictvím vysokého krevního tlaku. Za klíčový objev považují vědci zjištění, že když podávali myším s osolenou vodou také lék Losartan na snížení krevního tlaku, procesy typické pro rozvoj demence se v mozku neprojevily. 

„Studie má značný společenský i ekonomický význam, protože náklady spojené s léčbou demence rostou jako nikdy dříve. Vývoj prevence a léčby demence je v zemích s rychle stárnoucí populací zcela zásadní,“ tvrdí Akihiro Mouri.