Jezdec apokalypsy Medveděv hraje, co se po něm chce. Uměl být liberálem, proměnil se v jestřába

Oficiálním mluvčím prezidenta Vladimira Putina je sice Dmitrij Peskov, když má ale hlava státu špatnou náladu nebo je naštvaná, chová se tak Dmitrij Medveděv. Coby prezident vedl Rusko v letech 2008 až 2012, pak byl do roku 2020 premiérem. Nyní je místopředsedou Federální bezpečnostní rady. 

Stačí si srovnat za sebou některé výroky sedmapadesátiletého politika, který před třinácti lety podepsal na Pražském hradě s americkým prezidentem Barackem Obamou novou smlouvu START o omezení počtu strategických útočných zbraní. Dnes působí dojmem, že by jednu z nich klidně použil.

7. června 2022: „Nenávidím je. Jsou to bastardi a úchylové. Přejí Rusku smrt. Dokud budu žít, udělám všechno pro to, aby zmizeli." 

27. září 2022: „Rusko má právo použít jaderné zbraně.“

4. listopadu 2022: „Rusko válčí proti umírajícímu světu s jeho nemravnými zvyky. (…) Jsme schopni poslat všechny nepřátele do pekelného ohně. (…) Nasloucháme Stvořitelovým slovům v našich srdcích a řídíme se jimi. Tato slova nám dávají náš posvátný cíl. Cílem je zastavit nejvyššího vládce pekla. (…) Válčíme s umírajícím světem, s bandou šílených nacistických feťáků, s velkou smečkou štěkajících psů ze západních chovů a s pestrým stádem chrochtajících podsvinčat.“  

19. ledna 2023: „Jaderná mocnost nikdy neprohrála válku, na které závisel její osud.“

4. února 2023: „Veškeré území Ukrajiny, které zůstává pod vládou Kyjeva, bude hořet.“ 

24. února 2023: „Riziko rozpoutání jaderné války musí být jasné každému západnímu politikovi, který si uchoval alespoň malé zbytky inteligence.“

27. února 2023: „Naši nepřátelé nechápou, že pumpování zbraní do Ukrajiny povede ke ztrátě pro všechny. Ke kolapsu. K apokalypse, po které nebude žádný život, dokud budou ruiny plné radiace.“ 

24. března 2023: „Musíme jít hlouběji na Ukrajinu, abychom vytvořili nárazníkovou zónu a měli klid. Nic nelze vyloučit. Když bude třeba jít do Kyjeva, půjdeme do Kyjeva. Když bude třeba do Lvova, tak do Lvova, abychom tu infekci zničili.“

8. dubna 2023: „Ukrajina je parazit, sající krev z krku zchátralé Evropské unie. Nikdo ji nepotřebuje.“

25. dubna 2023: „Svět je nemocný a je na hraně nové světové války.“

3. května 2023: „Útok dronu na Kreml nám nedává jinou možnost než zlikvidovat Volodymyra Zelenského a jeho kliku v Kyjevě.“

Všechny uvedené výroky Medveděv publikoval buď na sociální síti Telegram, nebo ho citovala některá z ruských státních tiskových agentur. Žádný další ruský politik se obvykle takto nevyjadřuje. Srovnatelné jsou jen proslovy režimního propagandisty a televizního moderátora Vladimira Solovjova, který neustále vyzývá k jaderným útokům na hlavní města nepřátelských zemí, nebo hlavy ruské pravoslavné církve patriarchy Kirilla. Ten řekl, že porážka Ruska by znamenala konec světa.

Řeči o moderním Rusku

Kdybychom se vrátili jen o dekádu zpět, našli bychom úplně jiného Medveděva. Liboval si ve zlepšení rusko-amerických vztahů, plánoval blízko Moskvy  – v městečku Skolkovo – vytvořit ruskou obdobu amerického Silicon Valley a o rozvoji moderních technologií v Rusku hovořil jako o své prioritě. Řekl, že nevzpomíná rád na éru Sovětského svazu.

Bývalý americký prezident Barack Obama ho ve svých pamětech z roku 2020 s názvem Země zaslíbená popisuje převážně pozitivně. „Medveděva fascinoval internet, vyptával se mě na Silicon Valley a hovořil o tom, jak by chtěl podpořit ruský IT sektor. Horlivě se zajímal o to, jak cvičím, a líčil mi, že každý den půlhodinu plave. Přiznal se mi, že si potrpí na hardrockové kapely jako Deep Purple,“ napsal Obama o setkání s ním v prezidentské rezidenci kousek od Moskvy v roce 2009.

Tentýž rok Medveděv publikoval esej nazvanou Rusko vpřed. Kritizoval v ní ruskou závislost na vývozu ropy, plynu a dalších nerostných surovin. Za svůj cíl označil modernizaci a inovaci ekonomiky. 

rozhovor

Ukrajina musí uštědřit ruské armádě tvrdou ránu, aby Rusko bylo ochotné jednat o míru, říká britský historik

25. 4. 2023 ▪ 15 min. čtení

Když jako prezident navštívil Washington, Obama ho nečekaně vzal do restaurace Ray’s Hell Burgers, kde si pochutnávali na hranolkách a hamburgeru. Dnes je něco takového nemyslitelné.

V roce 2011 překvapil svět tím, že se Rusko zdrželo v Radě bezpečnosti OSN hlasování o rezoluci, která umožnila použití síly proti libyjskému diktátorovi Muammaru Kaddáfímu v době občanské války v této severoafrické zemi. Rozhodnutí později kritizoval Putin a část ruských silových struktur Medveděvovi vyčítala, že projevil slabost a ustoupil Západu na úkor ruských zájmů, protože povstalci později Kaddáfího s podporou USA, Francie a Velké Británie svrhli.

Ostatně pověst Medveděva jako relativně pragmatického ruského politika vyplynula i ze samotného výběru na prezidentskou funkci místo Putina, který v roce 2007 nemohl potřetí za sebou kandidovat. Vedle Medveděva se hovořilo jako o kandidátovi také o tehdejším ministru obrany Sergeji Ivanovovi. A ten byl považován na Západě za jestřába, kterému se stýská po nepřátelství a napětí z doby studené války.

Hraje, co je třeba

Co se tedy s Medveděvem stalo? Spekuluje se o tom, že jeho dlouholeté manželství je v krizi nebo že si často dopřává až příliš alkoholu. Na to narážel nedávno ukrajinský ministr zahraničí Dmytro Kuleba, když v rozhovoru pro německý deník Bild řekl, že Medveděv by neměl pít tolik vodky před tím, než jde psát na sociální sítě.

Velký znalec Ruska, britský historik Mark Galeotti, napsal na Twitteru, že Medveděvovy silácké výroky jsou spíše výrazem vlastní slabosti v ruském vedení. „Myslím, že nemá ambice nahradit Putina, ale jde mu hlavně o to, zabránit svému pádu, ať se situace vyvine jakkoliv. Nemá vlivné přátele mezi siloviky,“ napsal . Silovici je označení pro vlivné Rusy v takzvaných silových strukturách, jako jsou armáda, ministerstvo vnitra, Federální služba bezpečnosti či vojenská rozvědka GRU.

Autor knihy Nová studená válka a také expert na Rusko Edward Lucas tvrdí, že Medveděvova dřívější pověst prozápadního a umírněného pragmatika byla nezasloužená. „Vždy vystupuje podle toho, jaká je nálada v úzkém mocenském kruhu v Kremlu. Když se po něm chce, aby byl liberál, hraje liberála. Když má být radikál, tak je radikálem,“ uvádí Lucas.

Podle něj Medveděv na rozdíl od jiných ruských vůdců umí anglicky a zajímal se o technologie, což způsobilo, že jej mnozí viděli jako nakloněného Západu. O bývalém dlouholetém šéfovi sovětské tajné služby KGB Juriji Andropovovi se zase říkalo na Západě, že umí anglicky a poslouchá jazz. Ve skutečnosti ale byl tvrdý přesvědčený bolševik, který viděl v Západu nepřítele.

O tom, jak je někdy ošidné dávat různé nálepky někomu v Kremlu – bez ohledu na to, jaký režim zrovna vládne –, psal i bývalý americký ministr zahraničí Henry Kissinger ve svých pamětech. Týkalo se to sovětského premiéra v brežněvovských šedesátých a sedmdesátých letech Alexeje Kosygina. „Mezi našimi experty měl Kosygin pověst muže, který je liberálnější než Brežněv. Na základě mých kontaktů s ním jsem to považoval za povrchní soud. Jako předseda Rady ministrů (sovětské vlády – pozn. red.) měl kontrolu nad každodenní činností vlády kromě bezpečnosti a zahraniční politiky. To nevyhnutelně vyžadovalo určitý pragmatismus. Fascinovaly ho západní technologie a dokázal výmluvně hovořit o výhodách zvýšeného obchodu se Spojenými státy. Ale v oblastech, jež nezahrnovaly hospodářské otázky, například v zahraniční politice, mi Kosygin připadal jako ortodoxní, ne-li přímo rigidní. Téměř se zdálo, jako by si kompenzoval manažerský pragmatismus nejpřísnější poslušností v ideologických otázkách.“

Ostatně i názor na Putina se na Západě vyvíjel. Zpočátku byl hodnocen jako politik, který si přeje hlavně hospodářsky pozvednout Rusko a vychází z toho, že duch studené války je definitivně minulostí. Americký prezident George W. Bush po první schůzce s Putinem na summitu v Lublani v roce 2001 pronesl legendární větu: „Podíval jsem se tomu muži do očí. Považuji ho za velmi čestného a důvěryhodného. Velmi dobře jsme si popovídali. Byl jsem schopen vycítit, jakou má duši: muž hluboce oddaný své zemi a dbající na její nejlepší zájmy.“

Kdykoliv v budoucnosti se o nějakém ruském politikovi bude mluvit jako o liberálovi nebo pragmatikovi, je třeba se mít – jak ukazuje minulost – na pozoru.