Co se to děje s dětmi? ptá se psychiatrička. Od pandemie u nich desetkrát přibylo psychických potíží

Na rozhovor mi nabídla dva termíny, jeden v dubnu a jeden v květnu. A to jen díky tomu, že se někdo omluvil z terapie. „Ordinace je přeplněná k prasknutí,“ říká psychiatrička a psychoterapeutka Alena Večeřová Procházková ve své pracovně v centru Prahy. O dnešních dětech a dospívajících mluví jako o generaci sněhových vloček. Označením z Palahniukova Klubu rváčů vystihuje lidi, kteří se vnímají jako jedineční, ale uvnitř jsou křehcí a hluboce nejistí, takže ve své oslnivé výjimečnosti a nádheře nevydrží zátěž. „Vliv na to mají i sociální sítě, kdy dochází k rozpojení online a offline identity. Děti a dospívající investují energii do slupky, která má být imponující, ale uvnitř mají malou dušičku. Když pak přijde kritika nebo odmítnutí, zhroutí se.“

V knize Pomoc dětské duši přirovnáváte pubertu k sociálnímu porodu. Dítě se tedy musí znovu narodit, tentokrát společensky, aby se mohlo osamostatnit. Čím vším si musí projít?

Musí přestat být závislé na rodičích fyzicky, psychologicky, finančně. Má si najít vrstevníky, vytvořit s nimi pevná přátelství, otrkat se, začít si uvědomovat svoji sexualitu, nějak se s ní popasovat, otužovat se v intimních vztazích. Začít zvládat samostatnost, první jednání s úřady, dostává občanku, platební kartu, opravdickou maturitou dnes bývá řidičák. A do toho všeho tu máte dobu, která, jak psal už Shakespeare, vymknuta z kloubů šílí.

Procházíme přelomovým obdobím?