Ještě uvidíme hodně explozí. Na co se u Muskovy rakety stále musí přijít a co se změní v místě startu

Když několik stovek zaměstnanců SpaceX dopočítalo k nule, v texaském Boca Chica se ozval neskutečný rachot. Pod raketou Starship, 120 metrů vysokým stříbrno-černým kolosem, se totiž probudilo 33 raketových motorů Raptor. Z jejich útrob se rozletěla tlaková vlna a spaliny. Okolí zahalil nažloutlý mrak zvířeného prachu a začaly létat kusy železobetonu. Ten totiž síla motorů dokázala vyrvat z betonové desky, která se nacházela pod raketou, a odmrštit je stovky metrů daleko. Následně se raketa z nerezové oceli odlepila od země a vydala se na svou cestu k nebesům.

Jak stoupala, jásot přihlížejících narůstal. A to i přes to, že nosiči SuperHeavy nefungovaly správně všechny motory. Několik jich bylo (nejspíše) poničeno odlétávajícími kusy betonu nebo tlakovou vlnou, která se od betonu odrazila zpět. Ale to nevadilo. Raketa dokázala stoupat tři minuty a nic nenasvědčovalo tomu, že o minutu později dojde ve výšce okolo 30 kilometrů k destrukci dopravního prostředku budoucnosti. Na pár minut jsme tak minulý týden mohli nahlédnout na záblesk budoucnosti na poli cestování do kosmického prostoru, než to řízená exploze ukončila. Ze zatím neznámých příčin totiž nedošlo k oddělení nosiče SuperHeavy od Starship. Nerozpojená raketa začala poté rotovat, doslova metat kozelce a klesat.

Jen co trosky dopadly do vod Mexického zálivu, začala některá média rámovat experimentální let Starship jako neúspěch. Opak byl pravdou. Pro SpaceX to byl úspěch.