Hloubka Pištěkových děl je v jeho sportovním srdci. Brzy devadesátiletý malíř vystavuje na jihu Čech

Malíř Theodor Pištěk zásadně nevysvětluje, co jej inspiruje nebo co chtěl vyjádřit. „Mou ctižádostí je, aby si divák našel vlastní vysvětlení,“ říká a dodává s přísným výrazem: „Chraň pánbůh, abych poskytoval návody k použití obrazu. I když se dívám na cizí obrazy, hledám v nich vlastní příběh.“

Nejstarší vystavená díla na nynější Pištěkově prezentaci na Hluboké pocházejí ze začátku sedmdesátých let, nejmladším je několik roků. Jsou na nich automobily, motocykly, motory, reflektory, odrazky, ozdoby, součástky. A také automobiloví závodníci, jejich obdivovatelky a obdivovatelé, svět špičkových strojů s bezprostředním zázemím i podivuhodně vrstvené krajiny. Pištěk tak vytváří pojivo mezi civilizací, člověkem, technikou a přírodou. K vidění jsou také malby podivuhodné architektury připomínající nitra labyrintů. Vyznačují se vysokou přesností a schopností do nejmenších podrobností vystihnout jejich charakter.