V roce 1968 českoslovenští občané nepochybně podporovali vládnoucí komunisty, o zavedení kapitalismu prakticky nikdo nestál. Zároveň ale lidé požadovali stále větší demokratizaci. „Nevyhnutelně by se objevovaly strany, které by byly proti plánované ekonomice,“ říká historik Jakub Rákosník o vývoji, jenž by nastal, nebýt invaze armád Varšavské smlouvy. K ní došlo 21. srpna před 54 lety.
HN: Mohl komunismus přežít, kdyby lidem zajistil stejnou životní úroveň jako na Západě?
Mohl. S pomocí útlaku. Ale stejnou životní úroveň by stěží dokázal zajistit. Neexistoval trh, který by určoval ceny. Tím pádem stát ani nemohl efektivně alokovat zdroje. Před rokem 1989 se v nemalé míře žilo takzvaně z podstaty. Neopravovaly se domy nebo se neinvestovalo do životního prostředí, protože systém na to nedokázal vytvářet dost prostředků nad rámec svých základních cílů, jako bylo udržení plné zaměstnanosti nebo levných potravin. Takže socialismus, tak jak fungoval, nebyl v porovnání s tržním řádem dostatečně efektivní.
HN: Takže kdyby socialistické zřízení bylo schopno kapitalismu úspěšně konkurovat, lidé by kapitalismus nutně nechtěli, ale ono prostě obstát nemohlo?
Přesně tak. Marxisticko-leninský program byl založen na uspokojování racionálních životních potřeb. Ekonom se samozřejmě zasměje, protože co to je racionální potřeba? Lidské potřeby mohou být neomezené. Revoluce předpokládala nejen transformaci vlastnických vztahů, ale také proměnu myšlení, vytvoření onoho, jak se tomu říkalo, nového sovětského člověka. A v tom komunistické režimy úspěšné nebyly. Naopak, socialismus narazil na konzumní mentalitu a v konzumu nebyl schopen proti tržnímu řádu obstát.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
