Když na Ukrajině vypukla válka, rozplakal se. Prvotní šok Maroše Klačka paralyzoval, nebyl schopný sledovat nic kromě médií a nemohl spát. Na pražském Smíchově Českobratrská církev právě rekonstruovala jeho domovský kostel za pomoci ukrajinských dělníků. Vyprávěli mu o svých rodinách na Ukrajině a ukazovali mu fotografie. Z displejů telefonů se mu začal skládat nový, ještě naléhavější obrázek.
HN: V čem se lišil od zpravodajství?
Většinou média neukazují ty nejdrastičtější obrázky, přece jen existuje autocenzura, aby některé věci neviděly třeba děti. Spálení lidé, člověk bez nohou či s půlkou těla… Měl jsem hrozný pocit, že nám tady v Praze Ukrajinci staví kostel, já jsem zdejší farář a nejsem schopný to utrpení změnit. Potřeboval jsem něco udělat.
Ještě na vás čeká 90 % článku. S předplatným HN můžete začít číst bez omezení a získáte plno dalších výhod!
Máte již předplatné? Přihlaste se.
Nebo si kupte jen tento článek za 19 Kč.
Nákup jednoho článku
Zadejte e-mailovou adresu
Zadejte e-mailovou adresu. Zadaná e-mailová adresa je ve špatném formátu.
Máte již účet? Přihlaste se.
Na e-mailovou adresu vám pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste si článek mohli po přihlášení kdykoliv přečíst.
Přihlaste se
Zdá se, že už se známe
Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet. Přihlaste se.
Nemáte ještě účet? Zpět na zadání e-mailu »
Jste přihlášen jako
Na e-mailovou adresu vám pošleme potvrzení o platbě.