Francie je u konce s dechem. Evropu by mohla čekat paralýza

Před pěti lety Evropa zadržovala dech a pro jistotu odkládala debaty, které by mohly Francouze vehnat do ulic. V zemi se blížilo druhé kolo prezidentských voleb, v nichž proti sobě stáli úspěšný mladík Emmanuel Macron a královna naštvaných regionů Marine Le Penová. Zatímco politický novic Macron byl neznámý i samotným Francouzům, šlo o kandidáta, který nechtěl bourat existující systém. Le Penová byla už tehdy zkušená politička a naopak slibovala, že všechno od základu změní. Vrátí kontroly na hranice, vyvede zemi z Evropské unie, zakáže domácím firmám odcházet za levnější pracovní silou do zahraničí. Když pak Macron na začátku května 2017 vyhrál, úleva byla natolik veliká, že se i hyperkorektní evropští úředníci neudrželi a pořádali ve svých kancelářích v Bruselu večírky na oslavu výsledku voleb.

Teď Evropa znovu s napětím čeká na nedělní večer, a pokud opět vyhraje Macron, v leckteré oficiální budově zřejmě bouchne šampaňské. Vítězství Le Penové by totiž skutečně přineslo trumpovskou změnu do Evropy. Šéfka krajněpravicového Národního sdružení, dříve Národní fronty, uspěla a postoupila do druhého kola navzdory zavedenému systému. Právě na odporu proti němu postavila svoji popularitu.

Díky podcastu Bruselský diktát pochopíte, že pro nás Čechy má mnohem větší význam dění v Evropě než v Praze a v Česku vůbec. Celé díly poslouchejte na

HeroHero Gazetisto Forendors

Ekonomové upozorňují, že například jí slibované clo na dovoz zboží, které obzvlášť konkuruje francouzské produkci, by neprošlo přes Světovou obchodní organizaci a Francie by okamžitě čelila postihu. Podobně její záměr zakotvit do ústavy nadřazenost francouzského práva nad mezinárodním by nevzali právníci ani instituce. Le Penová to ale přesto chce zkusit.

Když jí bylo osm let, vybuchla v bytě v Paříži, kde žila s rodiči a dvěma sestrami, nálož nastražená na jejího otce. Všichni přežili, Le Penová se ale tehdy dozvěděla, že svět je nebezpečné místo, nosíte‑li příjmení Le Pen. Naučila se spoléhat sama na sebe a netouží po přijetí mezi současnou politickou elitu. Pokud by se stala francouzskou prezidentkou, velmi pravděpodobně by ve svém tažení nepolevila. Evropu by čekala paralýza.

I když ale znovu vyhraje Macron, nastane jen dočasný oddech. Francouzští sociologové už několik let upozorňují, že vítězství krajně pravicového kandidáta na post hlavy státu je pouze otázkou času. Francouzi volí tradičně od středu napravo a extrémní pravice v zemi dlouhodobě posiluje. Letos udělala skok dopředu, když její zástupci nastolili předvolební témata. Nejen Le Penová nebo bijec islámu Éric Zemmour, ale také kandidáti mainstreamových Republikánů zcela vážně řešili omezení sňatků Francouzů s cizinci nebo každoroční referenda, která by určila počet přistěhovalců do Francie. Celkově krajní pravice přesvědčila každého třetího francouzského voliče. Nevíme, jestli takových voličů bude polovina v roce 2027, 2032 nebo ještě o pět let později. Ale zhruba v tomto časovém rámci se odhady pohybují.