V ničení informací by se Miloš Zeman mohl učit od Donalda Trumpa

Ještě než se Miloš Zeman urazil, že ho Donald Trump nepozval do Bílého domu, měl bývalého amerického prezidenta rád. Trochu se v něm viděl, ve zdravici, kterou Trumpovi zaslal po jeho zvolení v listopadu 2016, se Zeman pochlubil, že ho někteří novináři označují za českého Donalda Trumpa. V něčem sice byli úplně jiní – Trump je abstinent a nekuřák –, ale ohledně „nového a neotřelého pohledu na řadu politických témat“, za což Zeman tehdy Trumpa pochválil, se překrývali. Například si oba myslí, že Vladimir Putin jen spravedlivě hájí zájmy Ruska, když v roce 2014 anektoval Krym a teď kvůli své chuti na celou Ukrajinu vyprovokoval největší bezpečnostní krizi v Evropě od studené války.

U Zemana na Hradě si přitom evidentně nehodlají nechat své názory kazit fakty, a tak tam skartovali zprávu BIS o ruském pozadí výbuchu ve Vrběticích v roce 2014. Co se ovšem týče právě ničení nepříjemných dokumentů, v tom by se Zeman mohl od Trumpa ještě hodně učit. Trump jako prezident materiály vztekle trhal, rozhazoval kolem sebe, pokud je přímo nesplachoval do záchodu. A když po prohraných volbách nestíhal vše nepohodlné zničit, zapakoval to do krabic a odvezl do svého floridského sídla v Mar‑a‑Lago.

Rok po útoku na Kapitol jsou republikáni sešikováni za Trumpem. Jeho pozice ve straně je silnější než kdy dřív

6. 1. 2022 ▪ 6 min. čtení

To vše se Američané nyní dozvídají v souvislosti s vyšetřováním loňského lednového útoku na Kongres, kdy se Trumpovi příznivci pokusili zastavit konečné potvrzení vítězství demokrata Joea Bidena. Trump nejdříve odmítal vydat vyšetřovací komisi dokumenty, které by osvětlily, jakou roli v útoku osobně sehrál. A když mu to nařídil soud, ukázalo se, jak svévolně s materiály, které by měl podle zákona uchovávat a pak předat Národnímu archivu ve Washingtonu, Trump nakládal.

Místy je to až komické, když teď americká média píší, jak Trumpovi poradci po prezidentovi sbírali roztrhané dokumenty a snažili se stránky slepit dohromady. A že do Bílého domu prý museli být několikrát povoláni instalatéři, aby prošťouchli toaletní mísy, ucpané papírovými chuchvalci. Ale zábavné to přestane být, když si uvědomíme, že naposledy to byl prezident Richard Nixon, který se v aféře Watergate snažil obdobně zahlazovat stopy, v jeho případě nahrávky z Oválné pracovny.

Nixon nakonec musel rezignovat, do historie odešel s ostudou, tehdy se Amerika poučila. V Trumpově případě to není vůbec jisté. Pokud republikáni letos v listopadu vyhrají kongresové volby, vyšetřování bývalého prezidenta zastaví. A vyloučit by pak ani nešel Trumpův návrat do Bílého domu. Jeho destrukce – a to nejen dokumentů, ale také politických norem a nejspíše i zákonů – by pokračovala.

V Česku nám může být ovšem útěchou, že se Zemanem už další obdobná několikaletá destrukce nehrozí. A že snad ani do svého blížícího se odchodu z Hradu už toho nedokáže moc skartovat a zničit.