Moje čtení: předseda České komory architektů Jan Kasl

Které knihy máte na nočním stolku?

V běžném pracovním týdnu, čímž myslím sedm dní, se ke čtení skoro nedostanu. Knihy mi u postele nejsou k ničemu, protože upadám do spánku během pár vteřin. Čtu tedy zpravidla až o delším volnu či dovolené, ta však vloni kromě Vánoc nebyla žádná, až letos se nám podařily dva týdny u moře. Tímto tempem jsem tedy zvládl oba díly Šikmého kostela od Karin Lednické, pár prázdninových detektivek a rozečetl Shakespearovu Anglii od Martina Hilského. Prožíval jsem také osud japonského Korejce navrátivšího se do Severní Koreji po druhé světové válce, tedy knihu Řeka v temnotě od Masadži Išikawy. A šok jsem zažil i nad knihou Niny Špitálníkové Mezi dvěma Kimy. Nic optimistického.

Předpokládám, že si čtete také o architektuře. Máte profesní bibli?

Architektonickou bibli nemám, odborné knihy se mění v čase – po vysoké jsem hltal The Death and Life of Great American Cities od Jane Jacobsové či později Genia Loci od Christiana Norberga Schulze. Letos mi udělal radost „manuál urbanisty začátečníka“ Město pro každého, který za přispění Nadace české architektury připravil Osamu Okamura s Jiřím Frantou a Davidem Böhmem.

Která kniha pro vás v poslední době znamenala objev?

Nesporně Šikmý kostel od Karin Lednické, a to pro popis mně málo známého území Karvinska a jeho historického vývoje, ilustrovaného na osudech několika rodin.

Tarantino mudruje o populární kultuře. Jeho prozaický debut vychází z filmu Tenkrát v Hollywoodu

12. 11. 2021 ▪ 5 min. čtení

A která kniha vás vždy pobaví či je lékem na špatnou náladu?

V takové chvíli si rád otevřu Medvídka Pú od A. A. Milneho či Z deníku kocoura Modroočka od Josefa Koláře a s ilustracemi Heleny Zmatlíkové. Prostě návrat do dětství.

Se kterým autorem byste rád zašel na sklenku vína?

Kdysi dávno jsem se setkal se Salmanem Rushdiem, teď bych chtěl potkat Harukiho Murakamiho. Zajímalo by mě, jestli je skutečně takovým pohodářem, jakým se mi jeví prostřednictvím knih, které napsal. Doufám také, že se zase uvidím s Jiřím Padevětem, který má dar hutného vyjádření i mistrovské zkratky a tolik toho zná z naší historie. A pak bych se rád potkal s Alenou Mornštajnovou. Umí fantasticky vyprávět, a tak bych jen seděl a poslouchal.

A se kterým architektem byste se nebál absolvovat dlouhý let přes oceán?

S mnoha kolegy – od Josefa Pleskota, pro jeho široký záběr a hloubku myšlení, po Marka Tichého, který dokáže vracet domům život perfektně promyšlenou rekonstrukcí. Protože mám tu čest být předsedou naší komory, povídal bych si s nimi o tom, jak zvýšit prestiž profese architekta a ocenit náročnou práci tvůrců prostředí, v němž žijeme.

Autorka je publicistka, pracuje pro Nadaci Charty 77 – Konto Bariéry