Mají zoo smysl? Zvířata jen nepředvádíme, zachraňujeme je, hájí svou existenci

Půda v nosorožčím výběhu je udusaná jako mlat. Na tvrdé zemi nehybně polehávají čtyři monumentální tvorové. Jsou to samice nosorožce bílého jižního, jedné z největších atrakcí Safari Parku ve Dvoře Králové nad Labem. Pracovník zoo Jan Stejskal ujišťuje, že zvířata v ohradě nejsou apatická, prostě jen odpočívají. Před dvanácti lety se tu procházeli jejich ještě vzácnější příbuzní. Čtyři nosorožci bílí severní, poslední exempláře na planetě. Královédvorská zoo je ale v roce 2009 převezla do Afriky v naději, že se v přirozených podmínkách rozmnoží. To se bohužel nepodařilo, ze čtyřčlenného stádečka dnes žijí pouze dvě samice, které jsou už na početí potomka příliš staré. Poslední samec severního bílého nosorožce na světě, Súdán, byl kvůli nemoci utracen veterináři v Keni v roce 2018.

„Nosorožec Súdán se stal symbolem ničení divoké přírody člověkem, ale zároveň i vzpoury proti této destrukci,“ říká ve své kanceláři s výhledem na výběh kejhajících plameňáků ředitel královédvorské zahrady a také nezávislý senátor Přemysl Rabas. Súdána přivezl v roce 1975 z Afriky spolu s dalšími několika jedinci vymírajícího poddruhu někdejší legendární ředitel tohoto zooparku Josef Vágner. Doufal, že zvíře na pokraji vyhynutí v zajetí rozmnoží a přispěje k jeho záchraně. Ve Dvoře se pak sice narodila čtyři mláďata, na pokračování rodu to ale nakonec nestačilo. „Poslední šancí je nyní umělé oplodnění,“ říká Jan Stejskal, který koordinuje mezinárodní program na záchranu těchto tlustokožců.