O budoucnosti této země rozhodne mnohem víc to, zda bude pevnou součástí fungující Evropské unie a Severoatlantické aliance, než to, jestli tu bude daň z příjmů 19, nebo 20 procent. A tak se podívejme, co mají jednotlivé strany o EU a NATO v programu, co o nich říkají, jak se jejich zástupci ve vztahu k oběma pro Česko klíčovým uskupením chovají. Třeba vám to pomůže se v nadcházejících volbách lépe rozhodnout.

V Česku nenajdeme stranu, jako je německý konzervativní blok CDU/CSU, který kapitolou o EU, NATO a německé roli ve světě svůj volební program rovnou začal, aby dal najevo, jak je to důležité. Nebo jako je německá sociální demokracie, jež dala slovo Evropa rovnou do názvu svého programu. V Česku by to nikoho ani nenapadlo. A ani voliči by to neocenili. Ale nebuďme k sobě přehnaně kritičtí – v Německu nakonec hrál vztah k tomu, co je za hranicemi, před nedávnými volbami podobně minimální roli jako v Česku. I když důvodem byl spíše fakt, že jde o věci, které jsou pro Němce samozřejmé. A tak se na jednotlivé české strany zaměřme podrobněji. Zahrnujeme ty, jež podle průzkumů překonávají nebo atakují pětiprocentní hranici. Vynecháváme SPD a KSČM, které chtějí referendum o vystoupení z EU i NATO a jdou tak proti českým zájmům zcela zásadně.

Hnutí ANO

Pro: Jak mi o programu ANO řekli dva politici tohoto hnutí, „mohlo to dopadnout mnohem hůř“. Když přeskočíme kolorit ohledně toho, co všechno hnutí „nedá“, s čím vším a s kým bude „bojovat“, je v programu jasně napsáno to podstatné: „Chceme zůstat aktivním a uznávaným členem NATO a EU.“ ANO slibuje navýšení rozpočtu na obranu na dvě procenta hrubého domácího produktu, ani náznakem si nepohrává s možností referenda o členství v unii. Na roveň visegrádské čtyřky je dokonce postavena spolupráce s Německem. ANO má osobnosti, které fungování EU a tomu, co je v zájmu Česka, opravdu rozumí – europoslance Ditu Charanzovou, Martinu Dlabajovou, Ondřeje Kovaříka a Martina Hlaváčka, poslance Jaroslava Bžocha. Věra Jourová se jako eurokomisařka osvědčila.

Proti: Když se Andrej Babiš rozhodne, že by mu u voličů prospělo hájení referenda o členství v EU nebo NATO, prostě to udělá, program neprogram. Příkladem toho, že na ANO se z hlediska přináležitosti k EU a NATO nedá spolehnout, je Babišův až dětinský obdiv ke všemu, co udělá maďarský premiér Viktor Orbán. Vyvrcholením je Orbánova osobní podpora Babiše v kampani v Ústí nad Labem. ANO je v rámci EU členem liberální politické skupiny, kam patří třeba francouzský prezident Emmanuel Macron, nizozemský premiér Mark Rutte či německá strana FDP. Flirt s Orbánem je v totálním rozporu se vším, co liberálové hájí. Jde o další důkaz toho, že Babiš k nim mentálně a hodnotově nepatří. Z tohoto hlediska ovšem nepatří nikam čili se může pohnout kamkoliv. A to je nebezpečné.

Spolu

Pro: Poselství, že Česko patří na Západ a jeho budoucnost je v EU a v NATO, zdůrazňují ODS, KDU-ČSL a TOP 09 opravdu hlasitě. Také připomínají, že ke členství v EU není pro Česko žádná alternativa a že je potřeba posílit vazby s Německem – víme přitom, že někteří lidé v ODS si to nemyslí. Je proto dobře, že to ve společném programu je. Program je jinak v dobrém smyslu slova předvídatelný – závazek o dvouprocentních výdajích na obranu, důraz na vnitřní unijní trh, zdůraznění role visegrádské čtyřky. Díky nezbytnosti najít kompromis mezi ODS, lidovci a topkou v programu není nic o nutnosti hájit současnou polskou a maďarskou vládu, což jinak hlavně politici ODS často dělají. V českém zájmu to rozhodně není – strategické je pro nás partnerství především s Polskem, ale ne s jeho aktuální vládou.

Proti: Problém vystihl Martin Hančl, který pracoval v Evropském parlamentu pro KDU-ČSL: „Toto asi má být od Spolu vize EU z pohledu suverénního státu, ale vypadá to jako vize EU z pohledu územní samosprávy,“ napsal na Twitteru. Přesně tak. V programu mají prominentní místo pasáže o lepším využívání unijních dotací. To je důležité, ale ne primární. Co až se Česko stane čistým plátcem do evropského rozpočtu a bude do něj odvádět víc, než kolik na dotacích získá? Jak budou strany Spolu členství v unii hájit? Jen vnitřní trh stačit nebude, to je pro lidi příliš abstraktní. Ohledně NATO je chybou, že Spolu jen zdůrazňuje spojenectví s USA, jako kdybychom žili v devadesátkách. Partnerství s Američany je zásadní, ale jak si poradit s faktem, že se americká pozornost už roky přesouvá mimo Evropu?

Piráti a starostové

Pro: Strany zdůrazňují to, co je v řadě zemí EU normální, v Česku ale málem revoluční – že EU jsme i my. Tedy že by Česku v unii nemělo jít jen o boj za vlastní zájmy, ale že jeho zájmem je i to, aby se dařilo EU jako celku. Protože to je nezbytná podmínka i pro úspěch Česka. „Česko se podílí na řešení společných výzev, hájí silnou fungující Evropu, dokáže prosazovat své oprávněné zájmy.“ Výborně. Kdyby se tyto tři programové body podařilo skloubit, bylo by to ideální. V programu je také jasné přihlášení se k NATO včetně dvouprocentních výdajů na obranu – s tím určitě nesouhlasí úplně všichni Piráti. Nechybí ani připomenutí, že USA už za Evropu nejsou ochotné řešit všechny problémy, a je tedy nutná užší spolupráce unijních zemí, samozřejmě za zachování pevného spojenectví s Američany v rámci NATO.

Proti: Udělali už někdy Piráti kompromis? V Evropském parlamentu například nehlasovali pro smlouvu o budoucích vztazích mezi EU a Velkou Británií, a to s odůvodněním, že nedostatečně řeší ochranu dat. Někdy tedy působí dojmem, že pro stromy nevidí les. Politik si musí uvědomit, co je podstatné. Za každou cenu trvat na všech principech bez ohledu na důsledky si může dovolit opozice, nikoliv ten, kdo chce vládnout. A jak Pirátům, aspoň zatím, chybí toto poznání, přebývá jim jistá naivita. Řada z nich mluví o evropské federaci, jsou proti uzavírání dohod o volném obchodu, což rozhodně není v zájmu Česka. Program je, jak řečeno, jasně pro NATO, otázka ale je, zda je toto přesvědčení ve straně zakořeněné zcela stoprocentně. Starostové pak, logicky, řeší spíše regionální a národní témata.

ČSSD

Pro: Sociální demokraté jsou pro EU tak nějak z definice. U NATO to ne vždy bylo jisté, ale svou působností ve vládách ČSSD nezavdala příčiny k pochybnostem o své podpoře aliance. Sociální demokraté také mají celkem rozsáhlé styky s podobně zaměřenými politiky v Evropě, hlavně v Německu. To jsou při vládním angažmá důležité přednosti – pomáhá, když svého partnera znáte už z dřívějška, máte na něj telefon. Sociálním demokratům se v tomto mohou rovnat jen lidovci. ČSSD se do jejího programového desatera nevešlo o EU a NATO nic, tedy až na banální větu, že strana ochrání české zájmy. V podrobnějším programu už je tomu naopak – a jde v zásadě o standardní sociálnědemokratické postoje k unii i alianci. A to je dobře.

Proti: ČSSD je výslovně proti dvouprocentním výdajům z rozpočtu na obranu. Jak to posílí spojenectví s USA, kterému strana podle vlastních slov přikládá strategickou váhu, už však sociální demokraté nevysvětlují. Přitom dobře vědí, že Američané právě na plnění dvouprocentního slibu velmi tlačí. Celkově je v poslední době nápadné, jak se strana odvrací od otevřeného, jasně proevropského postoje, který zastávala dřív. I když jsou Jan Hamáček a Jana Maláčová lidé s rozhledem, v zájmu nahnání voličů působí čím dál víc jako hnutí ANO – také ČSSD má plná ústa toho, před jakými všelijakými hrozbami Čechy ochrání. Tonoucí se stébla chytá. Strana má spoustu lidí, kteří unii i alianci rozumí, jako jsou Aleš Chmelař, Jakub Kulhánek nebo Jakub Landovský, ale nemají žádný vliv.

Díky podcastu Bruselský diktát pochopíte, že pro nás Čechy má mnohem větší význam dění v Evropě než v Praze a v Česku vůbec. Celé díly poslouchejte na