Olympiáda pod rozpáleným tokijským sluncem s covidem v zádech

Od prázdných tribun se odráží ozvěna jeho jména, když vystoupá na nejvyšší schod a z tácu si bere zlatou olympijskou medaili. „Hlavně ji teď neupustit,“ probleskne Lukáši Krpálkovi hlavou. Český judista se v Tokiu právě zapsal do světové historie, pod pěti kruhy ještě nikdy nikdo nevyhrál ve dvou nejtěžších váhových kategoriích.

Znovu se po pěti letech může dívat, jak stoupá ke stropu česká vlajka, a může si broukat slova národní hymny. Jenže tentokrát to nikdo nevidí. Ústa mu kryje bílá nanorouška. Sundat si ji může jen na pár vteřin, když pózuje s medailí fotografům. „Tohle mě mrzí, jsme bez diváků, všechno musí probíhat v roušce. Na žíněnce se pereme x minut, pak slezeme a musíme si nandat masku. Je to divný,“ popisuje Krpálek, jak prožívá opatření proti šíření koronaviru.