Když své cestě nedáte vše, nemůžete čekat, že od ní dostanete to nejlepší, říká bronzový olympionik Choupenitch

Tento týden v pondělí přijel do redakce HN jako bronzový vítěz z tokijské olympiády ve fleretu. Vstával ve tři ráno, aby se dostal z Brna na první vysílání do rádia, odpoledne už měl za sebou několikátou schůzku a začal zhurta. „Dávám přípravě všechno a mám rád, když to dělají i ostatní. Ne, jako když se mě v televizi ptali, jestli jsem si vybral šerm, protože je v něm malá konkurence. Chápete to? Mně bylo osm let, když jsem začal, a fakt jsem takové věci neřešil,“ byl v ráži muž, který se prý sám sebe na videu z nástupu k vítěznému olympijskému zápasu s Japoncem Takahirem Šikinem zpětně lekl.

„Šel ze mě strach,“ říká Alexander Choupenitch, který působí hodně sebejistě, ale zároveň o sobě často pochybuje. A když je nejhůř, představuje si své okolí, jak sedí na záchodě. Poradil mu to kdysi otec, operní sólista původem z Běloruska, který svým přesídlením do Brna ovlivnil svět tehdy ještě nenarozeného českého olympijského vítěze.