Tangier je příkladem amerického příběhu, jako byl příjezd prvních poutníků z Evropy nebo osidlování Západu

Většina amerických školáků o ostrově Tangier asi nikdy neslyšela. Bezpochyby však takřka všichni, ještě než vůbec začali chodit do školy, doma slavili Den díkůvzdání, svátek, který mají Američané radši než Vánoce i než Den nezávislosti. Protože je to svátek toho největšího, základního amerického příběhu. Připomínka první sklizně, již „poutníci“, kteří o rok dříve vypluli od anglických břehů a přes Atlantik dorazili do dnešní Nové Anglie na severovýchodě USA, v roce 1621 oslavili společně s domorodým obyvatelstvem.

Tangier je příkladem i součástí této „esenciální americké story“, jak to trefně pojmenoval novinář Earl Swift, který na Tangieru strávil několik měsíců a v roce 2018 o něm vydal skvělou knižní reportáž. „Toto místo představuje archetypální americký příběh,“ píše Swift. „Příběh pionýrů odkázaných jen na sebe, kteří se snaží podmanit svět kolem sebe a zároveň jsou jím formováni a kteří, semknuti společným údělem, mají klíčovou oporu ve víře, že Bůh a země, kterou jim svěřil, je uživí, bude jejich domovem.“